BUDAPEŠŤ – Moje politické probouzení se časově shodovalo se systémovými změnami, které přišly po pádu komunismu v Maďarsku v roce 1989. Rychlá demokratizace mé země mě fascinovala a zároveň mě naplňovala obrovskou radostí. Jako teenager jsem přesvědčil rodinu, aby mě odvezla k rakouským hranicím, kde jsem na vlastní oči viděl, jak se píšou dějiny: rozebírala se železná opona, takže uprchlíci z východního Německa mohli vyrazit na Západ. Přečetl jsem mnoho nových knih, zúčastnil se řady shromáždění nově založených demokratických politických stran a nechal se pohltit atmosférou bezmezné naděje v budoucnost.
Dnes podobné pocity zavánějí dětinskou naivitou nebo přinejmenším působí jako výsledek idylického stavu mysli. Demokracie i budoucnost lidské civilizace se dnes totiž nacházejí ve stavu vážného ohrožení v podobě mnohovrstevnatých a vzájemně se překrývajících krizí.
Třicet let po pádu komunismu jsme opět nuceni střetávat se s antidemokratickými politickými silami v Evropě. Jejich počínání často připomíná komunisty staré éry, ovšem dnes se tyto síly vezou na platformě autoritářského, nativistického populismu. Stejně jako staří komunisté blábolí i tito lidé o „zahraničních agentech“ a „nepřátelích státu“ – čímž myslí každého, kdo nevyznává jejich hodnoty či politické preference – a také oni shazují Západ, přičemž mnohdy používají stejné nadávky, jaké jsme slýchali za komunismu. Jejich politické praktiky nahlodávají demokratické normy a instituce, ničí veřejnou sféru a vymývají občanům mozky lžemi a manipulací.
BUDAPEŠŤ – Moje politické probouzení se časově shodovalo se systémovými změnami, které přišly po pádu komunismu v Maďarsku v roce 1989. Rychlá demokratizace mé země mě fascinovala a zároveň mě naplňovala obrovskou radostí. Jako teenager jsem přesvědčil rodinu, aby mě odvezla k rakouským hranicím, kde jsem na vlastní oči viděl, jak se píšou dějiny: rozebírala se železná opona, takže uprchlíci z východního Německa mohli vyrazit na Západ. Přečetl jsem mnoho nových knih, zúčastnil se řady shromáždění nově založených demokratických politických stran a nechal se pohltit atmosférou bezmezné naděje v budoucnost.
Dnes podobné pocity zavánějí dětinskou naivitou nebo přinejmenším působí jako výsledek idylického stavu mysli. Demokracie i budoucnost lidské civilizace se dnes totiž nacházejí ve stavu vážného ohrožení v podobě mnohovrstevnatých a vzájemně se překrývajících krizí.
Třicet let po pádu komunismu jsme opět nuceni střetávat se s antidemokratickými politickými silami v Evropě. Jejich počínání často připomíná komunisty staré éry, ovšem dnes se tyto síly vezou na platformě autoritářského, nativistického populismu. Stejně jako staří komunisté blábolí i tito lidé o „zahraničních agentech“ a „nepřátelích státu“ – čímž myslí každého, kdo nevyznává jejich hodnoty či politické preference – a také oni shazují Západ, přičemž mnohdy používají stejné nadávky, jaké jsme slýchali za komunismu. Jejich politické praktiky nahlodávají demokratické normy a instituce, ničí veřejnou sféru a vymývají občanům mozky lžemi a manipulací.