PCHJONGJANG: Taje konečně poslední ledovec studené války? Summit mezi jihokorejským prezidentem Kim Te-džungem a severokorejským “nejdražším vůdcem” Kim Čong-ilem dal oběma stranám korejského poloostrova naději, že pětapadesát let trvající období studených i vznětlivých válek se chýlí ke konci. Vzhledem k tomu, že Korejský poloostrov je v současné době jedním z nejvýbušnějších míst planety s vysokým rizikem použití jaderných zbraní ze strany Severní Koreje, mohl by z případného uvolnění vztahů mezi oběma zeměmi vytěžit celý svět.
Kim Te-džungova návštěva Severní Koreje dala Kim Čung-ilovi historickou příležitost sdělit celému světu, že Severní Korea je připravena rozbít skořápku izolace, do níž se sama uzavřela. Veřejným a tolik dramatickým podáním ruky a objetím s jihokorejským prezidentem dal severokorejský vůdce otevřeně najevo, že proces normalizace politických a ekonomických vztahů mezi oběma Korejemi myslí vážně. Vřelost jeho uvítání byla pro celý svět znamením, že Severní Korea se vskutku otevírá; a pro Severokorejce byla důkazem, že jejich vláda se opravdu hodlá změnit – jak, to se ovšem stále neví – neboť si uvědomuje, že v rapidně se globalizujícím světě musí přežít. V Kim Čong-ilově jednání byla kromě toho zjevná snaha předvést se jako vážený a racionální vůdce, nikoli jako onen bezútěšný a uzavřený samotář, o kterém se píše v novinách.
Oba Kimové se v zásadě dohodli na tom, že budou ve svém konání směřovat ke znovusjednocení, a to “nezávisle” na vnějších vlivech, a že budou hledat oboustranně přijatelný kompromis mezi jihokorejskou představou severo-jižního společenství či “konfederace” a severokorejskou ideou “federace s omezenými pravomocemi”. Slíbili, že pomohou rodinám rozděleným demilitarizovanou zónou, aby se mohly po půlstoletí opět setkat, a přislíbili podpořit vzájemnou výměnu v různých oblastech včetně ekonomické spolupráce. Tyto záležitosti by měla mít na starosti pravidelná korejsko-korejská vládní zasedání.
PCHJONGJANG: Taje konečně poslední ledovec studené války? Summit mezi jihokorejským prezidentem Kim Te-džungem a severokorejským “nejdražším vůdcem” Kim Čong-ilem dal oběma stranám korejského poloostrova naději, že pětapadesát let trvající období studených i vznětlivých válek se chýlí ke konci. Vzhledem k tomu, že Korejský poloostrov je v současné době jedním z nejvýbušnějších míst planety s vysokým rizikem použití jaderných zbraní ze strany Severní Koreje, mohl by z případného uvolnění vztahů mezi oběma zeměmi vytěžit celý svět.
Kim Te-džungova návštěva Severní Koreje dala Kim Čung-ilovi historickou příležitost sdělit celému světu, že Severní Korea je připravena rozbít skořápku izolace, do níž se sama uzavřela. Veřejným a tolik dramatickým podáním ruky a objetím s jihokorejským prezidentem dal severokorejský vůdce otevřeně najevo, že proces normalizace politických a ekonomických vztahů mezi oběma Korejemi myslí vážně. Vřelost jeho uvítání byla pro celý svět znamením, že Severní Korea se vskutku otevírá; a pro Severokorejce byla důkazem, že jejich vláda se opravdu hodlá změnit – jak, to se ovšem stále neví – neboť si uvědomuje, že v rapidně se globalizujícím světě musí přežít. V Kim Čong-ilově jednání byla kromě toho zjevná snaha předvést se jako vážený a racionální vůdce, nikoli jako onen bezútěšný a uzavřený samotář, o kterém se píše v novinách.
Oba Kimové se v zásadě dohodli na tom, že budou ve svém konání směřovat ke znovusjednocení, a to “nezávisle” na vnějších vlivech, a že budou hledat oboustranně přijatelný kompromis mezi jihokorejskou představou severo-jižního společenství či “konfederace” a severokorejskou ideou “federace s omezenými pravomocemi”. Slíbili, že pomohou rodinám rozděleným demilitarizovanou zónou, aby se mohly po půlstoletí opět setkat, a přislíbili podpořit vzájemnou výměnu v různých oblastech včetně ekonomické spolupráce. Tyto záležitosti by měla mít na starosti pravidelná korejsko-korejská vládní zasedání.