56

Formování progresivní internacionály

ATÉNY – Politikou vyspělých ekonomik Západu zmítají politické otřesy nevídané od 30. let 20. století. Velká deflace, která dnes svírá oba břehy Atlantiku, probouzí politické síly, jež dřímaly od konce druhé světové války. Do politiky se vracejí vášně, leč ne způsobem, ve který mnozí z nás doufali.

Pravice čerpá elán ze zápalu namířeného proti establishmentu, který byl ještě donedávna hájemstvím levice. Ve Spojených státech si republikánský prezidentský kandidát Donald Trump vcelku věrohodně bere do parády svou demokratickou oponentku Hillary Clintonovou za její úzké vazby na Wall Street, zápal pro invaze do cizích zemí a ochotu přijímat dohody o volném obchodu, které podkopaly životní úroveň milionů pracujících. Ve Spojeném království zase brexit obsadil zapřisáhlé thatcherovce do role nadšených obránců britské státní zdravotní péče.

Taková proměna není nebývalá. Populistická pravice se v dobách deflace tradičně přiklání ke kvazilevicové rétorice. Každý, kdo má žaludek na návrat k projevům předních fašistů a nacistů 20. a 30. let minulého století, najde výzvy, které jsou na první pohled k nerozeznání od progresivních cílů – třeba chvalozpěvy Benita Mussoliniho na sociální zabezpečení nebo kousavou kritiku finančního sektoru od Josepha Goebbelse.

Co dnes zažíváme, je přirozený ozvuk zhroucení centristické politiky, v důsledku krize globálního kapitalismu, v němž finanční krach vedl k Velké recesi a pak k dnešní Velké deflaci. Pravice jednoduše opakuje své staré triky jak zužitkovat spravedlivý hněv a zmařené touhy obětí k prosazování vlastního odporného programu.