1

Cesta k soběstačnosti Afghánistánu

KÁBUL – Bruselská konference o Afghánistánu tento týden znamená důležitou příležitost k vytvoření plánu pro budoucnost země. Zatímco současná cesta Afghánistánu k určitému pokroku vedla, k přímé cestě za prosperitou má ještě daleko – v neposlední řadě kvůli velkým nedostatkům v doručování pomoci a vnitřnímu vládnutí.  

Od doby, kdy byl v roce 2014 zvolen prezident Ashraf Ghani, prudce klesl příliv pomoci do Afghánistánu. A obdržená pomoc nebyla distribuována způsobem, který vyloženě podporuje konstrukci státu, protože mezinárodní dárci z velké části obcházeli afghánskou vládu, aby mohli financovat samostatné projekty. Mezi lety 2002 a 2010 bylo 82% z 56 miliard dolarů určených na pomoc v Afghánistánu utraceno prostřednictvím nestátních institucí.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Existují určitá opodstatnění tohoto přístupu. Dárci věřily, že afghánský stát je příliš slabý a korumpovaný na to, aby jejich peníze efektivně využil. A měli celkem pravdu: klientelismus a korupce v Afghánistánu nadále bují.

Částečně jde o dědictví po bývalém prezidentovi Hamidu Karzai. Během jeho volebního období, od 2004 do 2014, vyměnil Karzai většinu vysokých pozic ve vládě, stejně jako v provinčních zastupitelstvech, výměnou za politickou podporu, mnohdy zajišťující korumpovaným politikům beztrestnost.

Navzdory těmto výzvám podpořila pomoc doručená skrze vládu domácí ekonomiku a rozvoj státních institucí.

Pozornost na pomoc zprostředkovanou nestátními institucemi však vytvořila soukromý sektor veřejného zboží, který je, za fiskálních podmínek, větší než samotná afghánská vláda. To podkopalo efektivitu státních institucí, zvýšilo náklady (kvůli nutnosti vícenásobných smluvních ujednání) a v některých případech zhoršilo korupci.

Další problém s pomocí v Afghánistánu tkví v jejím rozdělení. Mezi lety 2002 a 2010 směřovali dárci více než polovinu celkové pomoci do bezpečnostního sektoru. I rozvojová pomoc měla tendenci končit u vojenských záměrů, zejména v nezajištěných oblastech. (Přesto se se však během posledních pár let, po odchodu vět��iny mezinárodních bojových jednotek, bezpečnostní situace zhoršila.)

Ve stejné době byla na vzdělávání použita pouhá 3% pomoci. Není překvapením, že 40% dětí ve věku základní školy do školy nechodí.

Celkové veřejné výdaje Afghánistánu pro dalších pět let (2017-2021) jsou 60 miliard dolarů. V průměru je zde však ročně 74% finanční mezera. Afghánská vláda očekává, že tuto mezeru zaplní zahraniční pomocí. Dostat tedy Afghánistán na cestu soběstačnosti bude vyžadovat změnu kurzu jak u afghánské vlády, tak u dárců.

Pro začátek by dárci měli směřovat větší část pomoci přes afghánský vládní rozpočet a národní systémy. Není to zcela nová myšlenka. V roce 2010 se dárci na Mezinárodní konferenci o Afghánistánu v Kábulu dohodli s afghánskou vládou, že alespoň 50% rozvojové pomoci (kromě vojenských výdajů) půjde přes vládní rozpočet s cílem zlepšit sladění jejich mimorozpočtového utrácení s národními prioritami.

Dohoda však nedošla dost daleko na to, aby učinila stát fiskálně větší, než soukromý sektor, z hlediska doručování služeb (a jen někteří dárci tohoto cíle dosáhlo, nebo ho překonalo). Ve skutečnosti by mělo být 75% celkové rozvojové pomoci soustředěno skrze vládní rozpočet a národní systémy. Toho by se mohlo a mělo dosáhnout do roku 2018.

Takový přístup může samozřejmě fungovat jedině tehdy, pokud vláda zlepší svůj vlastní systém distribuce veřejných služeb, včetně zlepšení kvality státních služeb a jejich osvobození od politických tlaků. Dobrá zpráva je, že Ghaniho vláda již problémy v podobě klientelismu, korupce a slabosti institucí jasně pojmenovala a slíbila, že je bude řešit. Prozatím byl však pokrok pomalý.

Ghaniho vláda může tempo pokroku urychlit zavedením mnohem meritokratičtějšího systému náboru do civilní služby a s tím spojenou propagací. Klíčová je také politika nulové tolerance korupce – zejména na ministerstvech spravedlnosti, financí, obchodu, těžby, vnitra, zdravotnictví a školství.

Dále by měl být reformován a posílen daňový systém, s cílem zlepšit zodpovědnost a zvýšit vládní výnosy. Afghánci, prostřednictvím občanských organizací, a mezinárodní dárci, mohou hrát důležitou roli v pobízení vlády, aby dotáhla do konce zavedení takovýchto reforem.

Poslední kousek afghánské skládačky zapadne v momentě, kdy vláda a dárci budou směřovat pomoc směrem k investicím do programů s dlouhodobými cíli. Zatímco krátkodobá opatření jsou nutná ke zlepšení stability, jejich dopad brzy pomine bez přítomnosti dlouhodobých programů, zaměřených na tvorbu institucí a kladení základů pro dynamickou ekonomiku. 

Fake news or real views Learn More

Prioritu by měly mít investice do lidského kapitálu, zejména školství a zdravotnictví, a také do sektorů vytvářejících pracovní místa, jako je zemědělství. Rozvoj sektorů energetiky a infrastruktury je také důležitý, protože může pomoci podpořit růst výroby a zajistit tolik potřebné vládní příjmy.

I když jsou výzvy pro Afghánistán obrovské, nejsou nepřekonatelné. Zlepšená distribuce a alokace pomoci, společně se zásadními reformami vládnutí a chytrými investicemi, mohou zemi nasměrovat na cestu vedoucí k prosperitě. Po dekádách válek a nestability je to rozhodně v zájmu celého světa.