0

Porušené sliby syrským dětem

LONDÝN – Budete-li někdy ztrácet víru v sílu naděje, o důležitosti nikdy nerezignovat ani nemluvě, připomeňte si příběh Muhammada Kuši. Tento šestnáctiletý syrský uprchlík žijící v Libanonu překonal překážky, jaké si většina z nás ani neumí představit, aby vynikl ve škole. Světoví lídři by měli zpozornět.

Před čtyřmi lety Muhammad a jeho rodina prchli ze svého domova ve městě Dárajjá, předměstí Damašku, aby unikli vytrvalému bombardování syrskými ozbrojenými silami. Rok základního vzdělávání ztratil už ve svém domovském městě, kde bylo jednoduše příliš nebezpečné docházet do školy. Po příjezdu do Libanonu, kde teď s rodinou žije, strávil bez výuky další rok.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Muhammadův život se změnil, když libanonská vláda otevřela tamní veřejné školy uprchlíkům. Nejenže třídy byly přeplněné, ale výuka probíhala v angličtině, takže se musel učit nový jazyk. Muhammad se ale příležitosti k učení chopil a ponořil se do studia. Minulý měsíc navzdory všem těžkostem získal druhé nejlepší hodnocení v libanonské středoškolské zkoušce brevet. A ještě neskončil.

Muhammad ví, že vzdělání je klíčem k budování lepší budoucnosti. Sám říká: „Učení nám dává naději.“ Kéž by světoví lídři měli alespoň zlomek jeho moudrosti.

Objevily se určité povzbudivé signály. Na únorovém setkání v Londýně mezinárodní dárci uznali význam vzdělávání pro uprchlíky a slíbili, že do konce roku 2017 dostanou všechny syrské dětské uprchlíky do škol. Dokonce se zavázali, že na dosažení tohoto cíle uvolní 1,4 miliardy dolarů.

Byl to ambiciózní slib daný skupině silně ohrožených dětí. Dnes do školy nechodí asi milion syrských uprchlíků ve věku 5-17 let, zhruba polovina z celkového počtu. A většina těch, kteří do školy chodí, se přestane vzdělávat dřív, než jim začnou středoškolská studia. Během jediné generace dětí ve věku žáků základní školy postihuje Sýrii neštěstí, které bude možná největším vzdělávacím zvratem v dějinách. Podíl dětí zapsaných do škol je dnes v zemi výrazně pod regionálním průměrem v subsaharské Africe.

Teď však, pouhých šest měsíců nato, bude slib vzdělávání pro všechny uprchlíky co nevidět porušen a zmařeny naděje milionů Syřanů. Financováno je doposud jen 39 % z 662 milionů dolarů, jež se letos na naléhavou pomoc v oblasti vzdělávání snaží získat humanitární agentury OSN. A jak dokládá dnes zveřejněná zpráva Theirworld, poskytnut byl jen zlomek z 1,4 miliardy dolarů přislíbených v Londýně.

Zatímco mezinárodní společenství se zodpovědnosti vyhýbá, syrští sousedé nadále vyvíjejí mimořádné úsilí ve snaze krizi řešit. Libanon, Jordánsko a (v menší míře) Turecko otevřely syrským uprchlíkům své veřejné školy.

Vzdělávací soustavy těchto zemí byly ovšem přetížené už před krizí a nápor, jejž jsou nuceny nést, nemohou zvládnout. Syrští uprchlíci v současnosti tvoří třetinu všech studentů libanonských veřejných škol. To je jako by soustava amerických základních škol znenadání musela vstřebat všechny děti z Mexika. Jednoduše scházejí učitelé, třídy i učebnice, aby se pro dětské uprchlíky zajistila slušná výuka.

Od únorové konference se očekávalo, že přinese řešení, která syrským sousedům ulehčí od zátěže. Hostitelské vlády svůj úkol splnily a v předstihu připravily plány na zajištění všeobecného vzdělávání pro dětské uprchlíky. Dále spolupracovaly s dárci na tvorbě komplexních strategií směřujících k zapojení všech dětí nedocházejících do školy a ke zlepšení kvality vzdělávání.

Avšak jelikož mezinárodní společenství nedodrželo svou část dohody, pokrok nejenže stagnuje, ale mohl by se otočit a ubývat. Více než 80 tisícům syrských uprchlíků, kteří dnes v Libanonu chodí do školy, hrozí, že o své místo přijdou.

Lidské důsledky této vzdělávací krize mezi syrskými uprchlíky nelze přehlédnout. Jsou zřetelně vidět na rostoucí armádě dětských dělníků sklízejících zeleninu v libanonském údolí Bikáa či pracujících v textilních továrnách v Turecku, kde do školy nechodí půl milionu uprchlíků. Promítají se také do pokračující vlny uprchlických rodin, které podnikají nebezpečnou cestu do Evropy, hnány nadějí, že tam jejich děti budou mít příležitost se vzdělávat. Přesto řada evropských vlád dál investuje do žiletkových drátů a detenčních center, namísto škol a učitelů.

Alternativa existuje – ale čas běží. OSN a Spojené státy příští měsíc pořádají další kolo summitů o uprchlících. Tentokrát vlády mohou nechat své recyklované sliby a opojnou rétoriku doma; místo nich by s sebou měly přivézt konkrétní plány na uvolnění 1,4 miliard dolarů, které už přislíbily.

Mezinárodní společenství musí také revidovat způsob distribuce pomoci. Syrská krize hned tak neskončí. Namísto distribuce pomoci prostřednictvím nespolehlivých, podfinancovaných ročních humanitárních výzev je zapotřebí, aby dárci zajistili předvídatelné víceleté financování, jak už udělalo Spojené království. Obecněji by Evropská unie a Světová banka měly rozšířit a zintenzivnit podporu vzdělávání.

Samozřejmě, víc dárcovských financí na vzdělávání je jen část rovnice. Je toho víc, co by vlády hostitelských zemí, jakkoli přetížených, mohly a měly dělat. V prvé řadě by měly pracovat na odstraňování jazykových bariér, s nimiž se syrské děti potýkají. Také by mohly řešit chronický nedostatek učitelů účelným náborem pedagogů mezi syrskými uprchlíky. Především by ale hostitelské vlády mohly přispět k posílení bezpečnosti a soběstačnosti uprchlíků, zejména posílením jejich právního postavení a rozšířením práva pracovat.

Fake news or real views Learn More

V posledku však věrohodná reakce na krizi vzdělávání uprchlíků musí zahrnovat spravedlivější přístup ke sdílení zátěže. Než vlády příští měsíc vyrazí na kolotoč summitů OSN, měly by si znovu projít sliby, které učinily na konferenci v Londýně. A měly by mít na paměti výrok Nelsona Mandely: „Sliby dané dětem by se nikdy neměly porušovat.“

Z angličtiny přeložil David Daduč