10

Zběhové z bitvy o Británii

SAINT PIERRE D’ENTREMONT, FRANCIE – Za neradostných poměrů po plebiscitu o brexitu ve Spojeném království se zdá, že dřívější zastánci setrvání v EU úplně vzdali boj o budoucnost své země. Ještě horší je, že mnozí jako by přijali zásadní premisu kampaně za odchod z EU: že v Británii je příliš mnoho Evropanů.

To změnilo rámec debaty k horšímu a vede to k beznadějné projekci snění do dalších úvah: možná že Británie nepřijde o velkou část přístupu na trh, sešněruje-li přistěhovalectví občanů EU. Možná že EU sama ustoupí od volného pohybu pracovních sil ve snaze udobřit si Británii. Možná že EU zavede zvláštní výjimky na ochranu britského univerzitního sektoru nebo bude k Británii přistupovat jako k Lichtenštejnsku, mikrostátu s přístupem na jednotný trh.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Ve skutečnosti platí, že pokud zastánci setrvání přijmou argument, že by si Británie měla držet Evropany od těla, Spojené království – či alespoň Anglie a Wales, jestliže proevropské Skotsko a Severní Irsko odejdou – míří k „tvrdému“ brexitu, nejen z unie, ale i z evropského jednotného trhu. Pokud se tak stane, zemi to vyjde draho. V úplnosti jsou důsledky neznámé, ale lze očekávat, že budou bolet mnoho lidí a poškodí mnoho institucí.

Je opodstatněné tvrzení, že Británii zaplnila náplava z ostatních členských států EU? Následující graf ukazuje procento přistěhovalců z EU v každé členské zemi. Británie je v horní části žebříčku, ale je na tom srovnatelně s mnoha dalšími členy EU a ani zdaleka nemá nejvíc přistěhovalců z EU v přepočtu na obyvatele. Třeba v Irsku je podíl přistěhovalců z EU na celkové populaci dvojnásobný.

EU immigrants as share of population

Až budou tvůrci britských politik kormidlovat postbrexitovými vodami, měli by mít na paměti irský příklad, vzhledem k podobnostem mezi oběma zeměmi.

Irsko i Británii trápí nedostatek bytů, zejména v okolí metropolitních center jako Dublin a Londýn. Obě země mají také veřejné služby, v nichž je co zlepšovat – byť v Irsku jsou mnohem horší než v Británii.

Irové sice nejsou Britové, ale mají k sobě kulturně blíž než jiní Evropané. Jak jsme viděli v roce 2008, kdy voliči v irském referendu odmítli ratifikovat Lisabonskou smlouvu, v chudších částech Dublinu dřímá voličský blok proti přistěhovalectví. Je to tentýž typ voličů, kteří přišli k britskému referendu o brexitu – chudší lidé, kteří nepociťují přínosy globalizace.

Otázkou tedy je, proč se mezi Iry nevyvinulo nepřátelství vůči přistěhovalcům z EU na britské úrovni, zejména s ohledem na to, jak otřesně evropské instituce přistupovaly k Irsku po finanční krizi roku 2008.

Jistě, značnou zodpovědnost za tento rozdíl nesou britská média. Irsko nemá nic, co by se podobalo ulhanému, šovinistickému bulvárnímu tisku, jaký v Británii vzkvétá.

Velká část viny ale jde na vrub britským politickým lídrům. Na jedné straně jsou ti, kteří si na útocích proti EU, nezřídka na základě klamných argumentů, postavili kariéru. Na druhé jsou vlažní zastánci setrvání, jako třeba bývalý předseda vlády David Cameron, který se za pokračující členství v EU nikdy pevně nepostavil. Teď už ani věrní stoupenci setrvání v unii nepředkládají argumenty pro zachování obousměrné mobility pracovních sil mezi Británií a EU a pro členství v Evropském hospodářském prostoru (EHP).

Irsko takový problém nemá. Především platí, že Sinn Féin, irská nacionalistická strana a někdejší politická odnož Irské republikánské armády, si nelibuje v oné xenofobní rétorice, již používá Strana nezávislosti Spojeného království. Ba Sinn Féin ohromě slouží ke cti, že se překonala a u tématu přistěhovalectví z EU i odjinud přijala progresivní postoj.

Mnozí komentátoři už při vysvětlování nálad namířených proti přistěhovalectví poukázali na ekonomické účinky globalizace. Skutečnost, že globalizace má své vítěze i poražené, zajisté z velké části vysvětluje antiglobalizační vzedmutí, které je teď zjevné v Británii i jinde. Význam ale mají i další věci, třeba kulturní šovinismus. Řečeno prostě, anglická nevraživost vůči přítomnosti evropských spoluobčanů má mnoho co dělat s nejhoršími rysy anglické společnosti.

Pomoci zmírnit ekonomické obavy z přistěhovalectví a obecněji z globalizace může řešení nedostatků ve veřejných službách. Neméně důležité ale je, aby někdejší zastánci setrvání v EU nadále Angličanům vysvětlovali, proč je volná výměna zboží, služeb a osob s Evropou pro Británii dobrá.

Spojené království si odhlasovalo odchod z EU, ale brexit se nabízí ve dvou provedeních: členství v EHP, s přístupem na evropský jednotný trh a volným pohybem osob, anebo odchod z jednotného trhu, následovaný nepředpověditelnými obchodními rozhovory. Pořád se hraje o hodně: nevíme, který z těchto dvou výsledků by si angličtí voliči vybrali.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Naneštěstí to vypadá, jako by teď výchozím směřováním Británie byla druhá možnost – „tvrdý“ brexit. Jestliže členství v EHP neprosazují ti, kdo byli donedávna pro setrvání v EU, jedná se o udivující zřeknutí se zodpovědnosti.

Z angličtiny přeložil David Daduč