9

Co Británii nezabije, to ji posílí?

LONDÝN – Ekonomický historik Niall Ferguson mi připomíná zesnulého oxfordského historika A. J. P. Taylora. Ačkoliv Taylor tvrdil, že se ve svých historických pojednáních snaží sdělovat pravdu, byl pro dobrou věc ochoten pootočit fakta. Také Ferguson je báječný historik – ale když přeřadí na politickou rychlost, bývá naprosto bezskrupulózní.

Fergusonovou „dobrou věcí“ je americký neokonzervatismus kombinovaný s nemilosrdnou averzí vůči Keynesovi a keynesiánům. Jeho zatím poslední obhajoba fiskálních úsporných opatření přišla bezprostředně po nedávných volbách ve Velké Británii, když v listu Financial Times napsal, že „labouristé by měli ze své porážky vinit Keynese“.

Fergusonovy argumenty se podobají argumentům brutálního tyrana, jenž ospravedlňuje své metody tvrzením, že oběť ještě žije. Když Ferguson oroduje za britského ministra financí George Osbornea, poukazuje na skutečnost, že britská ekonomika vzrostla loni o 2,6% („nejlepší výsledek ze všech ekonomik skupiny G-7“), avšak opomíjí škody, které Osborne cestou k tomuto zotavení na ekonomice napáchal.

O těchto škodách dnes panuje všeobecná shoda. Úřad rozpočtové zodpovědnosti, nezávislá agentura založená Osbornem s cílem hodnotit makroekonomický výkon vlády, nedávno dospěl k závěru, že úsporná opatření snížila v letech 2010 až 2012 růst HDP o 2%, takže kumulativní náklady těchto opatření dosáhly od roku 2010 hodnoty 5% HDP. Simon Wren-Lewis z Oxfordské univerzity odhaduje, že škody by mohly dosahovat plných 15% HDP. V nedávném průzkumu, který Centrum pro makroekonomii provedlo mezi britskými ekonomy, se dvě třetiny respondentů shodly na tom, že úsporná opatření poškodila britskou ekonomiku.