0

Jak začlenit Británii do evropského jádra

BRUSEL – Do jádra Evropské unie dnes kromě šestice původních zakladatelských zemí patří také 15 členských států tvořících Evropskou měnovou unii (EMU). Tyto státy mají konvergující ekonomiky a koordinovanou měnovou a fiskální politiku. Významnou zemí stojící mimo je Velká Británie.

Britské členství v EMU zůstává i nadále velmi žádoucí. Má-li EU učinit pokrok nad rámec omezení daných společnou hospodářskou a měnovou politikou a vyvíjet obrannou a bezpečnostní politiku, jakož i společnou politiku zahraniční, musí být Británie u toho. Výkyvy měnového kurzu mezi britskou librou a eurem pokřivují tržní síly mezi jednotlivými členskými státy, a občas mají negativní dopad dokonce i v Londýně. A pokud eurozóna začne uplatňovat ještě větší moc, riskuje Británie z dlouhodobého hlediska vážnou izolaci.

Ostatní evropské země však zároveň musí pochopit britské argumenty ve prospěch zachování vlastní měny, a to vzhledem k významu Londýna jakožto mezinárodního finančního centra a jeho privilegovaným vztahům s více než 50 zeměmi Commonwealthu. Eurozóna by proto měla Británii nabídnout čestný kompromis, v jehož rámci by se tato země směla stát plnoprávným členem EMU a mít vlastní křeslo ve všech jejích institucích, jako jsou Evropská centrální banka (ECB) a ministerská Euroskupina, a současně by si ve styku s třetími zeměmi směla zachovat libru.

Euro by však muselo být ve Velké Británii i v zemích Commonwealthu uznáno jako zákonné platidlo vedle libry, což by vyžadovalo úzkou spolupráci mezi Bank of England a ECB. Takový kompromis by zvýšil váhu EMU v Evropě i mimo ni.