0

Zapojme posledního diktátora v Evropě do dění

ŠTRASBURK – Evropská unie nedávno zahájila politiku „konstruktivního angažmá“ s Běloruskem. Už bylo načase. Do té doby byla politikou EU izolace Běloruska, které samo o izolaci usilovalo.

Tato politika nedosáhla téměř ničeho s výjimkou posílení autoritativního vůdce této země, prezidenta Alexandra Lukašenka. Nyní tedy vedoucí představitelé EU opožděně a poněkud zdráhavě akceptovali, že chtějí-li podpořit reformy v Bělorusku a stáhnout tuto zemi z těsné oběžné dráhy kolem Ruska, potřebují s Lukašenkem jednat pragmaticky.

Toto pochopení neznamená, že by Evropa měla zavírat oči před povahou Lukašenkova režimu. Členské země EU právem znepokojuje stav lidských práv v zemi, které někteří lidé přezdívají „Kuba východu“. Politický útlak a omezování svobody tisku jsou v Bělorusku i nadále běžné. Totéž – a možná i horší věci – však lze říci také o Číně, a přesto EU investovala značný politický kapitál do strategického a mnohovrstevnatého partnerství s jejími vládci.

Bělorusko je chybějící článek v postsovětské demokratizaci a reintegraci východní Evropy. Evropští činitelé si dali velmi záležet, aby rozšiřování EU nevytvořilo nové dělicí linie mezi Běloruskem a jeho sousedy na západě a severu – Polskem, Litvou a Lotyšskem –, kteří do unie vstoupili v roce 2004. Vzhledem k jejich společným historickým, obchodním i rodinným vazbám jsou dnes tyto země největšími zastánci zlepšení vztahů s Běloruskem.