67

Proč voliči ignorují experty?

PAŘÍŽ – V době, kdy 23. června šli britští občané k hlasovacím urnám, aby rozhodli o dalším členství své země v Evropské unii, ani zdaleka netrpěli nedostatkem rad ve prospěch setrvání. Zahraniční lídři i morální autority vyjádřili jednoznačné obavy z důsledků odchodu a ekonomové v drtivé většině varovali, že vystoupení z EU by s sebou neslo významné ekonomické újmy.

Přesto byly tyto výstrahy oslyšeny. Příčinu odhaluje průzkum veřejného mínění uskutečněný společností YouGov už před referendem: voliči odhodlaní hlasovat pro odchod vůbec rádcům nedůvěřovali. Nechtěli se ve svém úsudku opírat o politiky, akademiky, novináře, mezinárodní organizace ani think tanky. Nepokrytě to vyjádřil jeden z lídrů kampaně za vystoupení, ministr spravedlnosti Michael Gove, který teď má zájem vystřídat Davida Camerona na postu ministerského předsedy: „Lidé v této zemi už mají expertů dost.“

Je lákavé tento přístup zavrhnout jako vítězství vášně nad rozumem. Jenže vzorec, který se v Británii projevil, je podivně povědomý: ve Spojených státech republikánští voliči nedbali na učence a jako prezidentského kandidáta za svou stranu nominovali Donalda Trumpa, zatímco ve Francii má Marine Le Penová, vůdkyně krajně pravicové Národní fronty, málo pochopení mezi experty, ale silnou podporu ve veřejnosti. Všude se u značného počtu občanů rodí nepřátelství k zasvěcencům.

Proč takový rozezlený přístup k nositelům znalostí a vědomostí? Prvním vysvětlením je, že řada voličů přikládá nízkou váhu názorům těch, kdo je nedokázali upozornit na riziko finanční krize roku 2008. Královna Alžběta II. hovořila mnoha lidem z duše, když se během návštěvy London School of Economics na podzim 2008, tázala, proč příchod krize nikdo nepředvídal. Navíc přetrvává podezření, že si ekonomy omotal kolem prstu finanční průmysl, jak vystihl film Inside Job (v české distribuci pod názvem Finanční krize) z roku 2010. Obyčejní lidé cítí zlost kvůli tomu, co považují za zradu intelektuálů.