13

Pro EU z brexitu nic nekouká

MILÁN – Až donedávna věnovali Evropané blížícímu se britskému referendu o členství v Evropské unii pramalou pozornost. Dnes, kdy se možnost „brexitu“ stala reálnou, jsou naopak stále fascinovanější jejími důsledky. Místo aby však seriózně posuzovali rizika, chovají se mnozí z nich jako členové početné rodiny, která už brzy ztratí zámožného příbuzného a v duchu si rozděluje jeho dědictví, ještě než si vůbec někdo přečetl závěť.

Rozhodně to platí pro Itálii, kde mnozí lidé očekávají, že jim brexit přinese nečekané štěstí, neboť silně prounijní premiér Matteo Renzi stojí v čele cesty vedoucí k integrovanější Evropě s prosperujícím Apeninským poloostrovem v jeho středu. Taková očekávání však značně přeceňují přínos brexitu pro zbytek EU a zároveň nesmírně podhodnocují rizika.

Tak především by vyšší náklady na obchod s Velkou Británií, která je významným dovozcem italského zboží, poškodily italské exportéry právě v době, kdy se země usilovně snaží vybřednout z nejhorší recese od konce druhé světové války. Všeobecné očekávání, že Británie ani EU vůči sobě nezavedou obchodní omezení, se zdá přinejlepším nepřesvědčivé vzhledem k protekcionistickým tendencím, které pomohly rozdmýchat britský euroskepticismus, a vzhledem k možnosti, že se evropští politici pokusí odstrašit další členské státy od následování britského příkladu.

Brexit by rovněž vyvolal značný chaos na finančních trzích. I v tomto případě mnozí lidé toto riziko zlehčují tvrzením, že turbulence by neměly dlouhého trvání. Někteří italští ekonomové, například Francesco Giavazzi z Bocconiho univerzity, dokonce očekávají značné přínosy pro finanční sektor, protože po odchodu Londýna coby hlavního centra transakcí v eurech by se výrazně zvýšil význam kontinentálních finančních center, jako je Milán. Toto hodnocení je však v rozporu se zkušenostmi s finančním a reálným hospodářským kolapsem po bankrotu banky Lehman Brothers v roce 2008.