15

Bilancování nad Brexitem

BRUSEL – Nabídka ministerského předsedy Davida Camerona britským občanům, aby se konalo referendum o odchodu z Evropské unie, se před pouhými pár roky mohla zdát jako opodstatněně bezpečný risk. Tehdy by asi většina lidí volila zůstat v EU. To bylo předtím, než řecká krize způsobila chaos v eurozóně a než příchod stovek tisíc uprchlíků způsobil, že EU (ačkoliv ne Velká Británie) ztratila kontrolu nad některými ze svých hranic.

Cameron možná přiměje další evropské lídry, aby souhlasili s jeho požadavky na reformu, bez které – jak sám řekl – nebude vést kampaň za setrvání jeho země v EU. Nejsou extrémní: garance, že státy mimo eurozónu získají plný přístup na jednotný trh; méně byrokracie na EU úrovni; výjimku Britům od “stále těsnější“ unie. Jeho poslední požadavek – méně benefitů pro migranty v EU – bude pro lídry EU ten nejtěžší k přijetí.

Navzdory tomuto reformnímu tlaku kritizují někteří britští euroskeptici Camerona za to, že je příliš měkký. Pokušení opustit něco, co vypadá jako potápějící se loď a jít do toho slavně sám, v Británii sílí. Je to pochopitelné. Otázkou je, jestli by byl “Brexit“ tak skvělý, jak si rádi představují jeho propagátoři.

Sirény Brexitu slibují, že při uvolnění z bruselské nadvlády by Británie znovu mohla být majákem svobody ve světě; respektována Čínou, navázána na USA v bilaterálním “speciálním vztahu“ a paralelně s tím by udržovala přátelské obchodní vztahy s evropským kontinentem. Byznys by kvetl, Londýn by prosperoval a Britové by nikdy nebyli otroky, jak EU tak kohokoliv jiného.