4

Vystoupení z EU a jeho dopady na obchod

BRUSEL – „Brexitýři“ – tedy lidé, kteří si přejí vystoupení Velké Británie z Evropské unie – tvrdí, že jejich cíl by neměl prakticky žádné náklady ani žádný dopad na obchod Velké Británie se zbytkem světa. To se ovšem pletou. Až budou britští voliči vhazovat 23. června do volebních uren lístky s odpovědí na tuto otázku, měli by zvážit, co odchod z EU skutečně obnáší – a jak by se daly výhody volného obchodu, jimž se dnes Britové těší (a pokládají je za samozřejmost), zachovat i po brexitu.

Začněme základními fakty. Odchod z EU znamená, že by Velká Británie vystoupila i z celní unie EU, která tvoří základ přeshraničního volného obchodu mezi 28 členskými zeměmi (a upravuje společné vnější clo ve vztahu k třetím stranám). Zároveň to znamená opuštění jednotného trhu coby základny pro volný pohyb zboží a služeb mezi členy EU. Nečlenské země EU už z podstaty věci nemohou být součástí jednotného trhu.

Co by se tedy dělo pak? Během dvouletého období, než odchod Británie plně vstoupí v platnost, by mezi Británií a EU probíhala jednání o mnoha otázkách – suverenitě, právním řádu, přistěhovalectví, financích a ekonomických záležitostech. Přitom se předpokládá, že pro Británii by bylo klíčovým cílem dohodnout v oblasti obchodu takový vztah, který by se co nejvíce blížil dnes existujícím vztahům založeným na volném obchodu.

To se snadno řekne, ale hůř provádí. Nejlepší výsledek by nastal v případě, že by se všichni aktéři dohodli na zachování již dosaženého volného obchodu, přičemž Velká Británie by stanovila nové vnější clo na bezcelní bázi, které by se vztahovalo na všechny příchozí. Tak tomu bylo v 70. letech, kdy Británie a Dánsko vystoupily z Evropského sdružení volného obchodu (EFTA): mezi členy EFTA a také mezi nimi a Evropskou unií (tehdy ještě známou jako EHS) byly uzavřeny dohody o volném obchodu.