70

Od brexitu do budoucnosti

NEW YORK – Velké Británii, Evropě i světu potrvá dlouho, než stráví všechny důsledky britského referenda o „brexitu“. Nejhlubší následky budou samozřejmě záviset na tom, jak na britský odchod zareaguje Evropská unie. Většina lidí zpočátku předpokládala, že EU nebude „páchat demonstrativní sebevraždu“: koneckonců se zdá, že přátelský rozvod je v zájmu všech. Tento konkrétní rozvod by se však – stejně jako řada jiných – mohl ošklivě zvrtnout.

Výhody obchodní a hospodářské integrace mezi Velkou Británií a EU jsou oboustranné, a kdyby unie brala vážně své přesvědčení, že užší hospodářská spolupráce je vždy lepší, pak by se její vedoucí představitelé snažili zajistit nejtěsnější možné vazby za daných okolností. Jean-Claude Juncker, architekt lucemburských plánů masivního úniku před placením daně z příjmu právnických osob a dnes předseda Evropské komise, však zaujímá nesmlouvavý postoj. „Ven znamená ven,“ tvrdí.

Tato unáhlená reakce je snad pochopitelná s ohledem na fakt, že se na Junckera možná bude vzpomínat jako na člověka, který z pozice předsedy přihlížel prvotní etapě rozpadu EU. Juncker tvrdí, že v zájmu odrazení dalších zemí od odchodu musí EU jednat nekompromisně a nenabídnout Velké Británii o mnoho více, než co jí zaručují dohody Světové obchodní organizace.

Jinými slovy nemají Evropu držet pohromadě přínosy, které značně převyšují náklady. Hospodářská prosperita, vědomí solidarity a hrdost na evropanství podle Junckera nestačí. Ne, Evropu mají držet pohromadě výhrůžky, zastrašování a obavy.