76

Brexit a budoucnost Evropy

NEW YORK – Británie, mám za to, měla nejlepší ze všech možných dohod s Evropskou unií: byla členem společného trhu, aniž přináležela k euru, a zajistila si řadu výjimek z unijních pravidel. Přesto to britským voličům nestačilo a neodradilo je to od hlasování pro odchod. Proč?

Odpověď lze najít v průzkumech veřejného mínění během měsíců před referendem o „brexitu“. Evropská migrační krize a debata o brexitu se vzájemně přiživovaly. Kampaň za odchod z EU zneužívala zhoršující se uprchlické situace – symbolizované děsivými záběry tisíců uchazečů o azyl soustředěných v Calais a zoufale odhodlaných použít všechny prostředky k průniku do Británie – s cílem podněcovat strach z „neřízeného“ přistěhovalectví z ostatních členských států EU. Evropské orgány přitom odkládaly důležitá rozhodnutí v oblasti uprchlické politiky, aby se vyvarovaly negativním vlivům na hlasování v britském referendu, čímž výjevy chaosu, třeba právě v Calais, prodlužovaly.

Rozhodnutí německé kancléřky Angely Merkelové otevřít dveře své země uprchlíkům dokořán bylo inspirativním gestem, ale nebylo důkladně promyšlené, protože přehlédlo faktor přitažlivosti. Nenadálý příliv žadatelů o azyl narušil každodenní životy lidí napříč EU.

Nedostatek adekvátní regulace navíc vyvolal paniku, která postihla všechny: místní populaci, orgány zodpovědné za veřejnou bezpečnost i samotné uprchlíky. Vydláždil také cestu ke svižnému vzestupu xenofobních protievropských stran, například britské Strany nezávislosti, která byla v čele kampaně za odchod, jelikož se zdá, že národní vlády a evropské instituce nejsou schopné krizi zvládnout.