2

Firemní stránka brexitu

LONDÝN – Téměř před rokem si Britové odhlasovali – poměrem 52% ku 48% – odchod z Evropské unie. Mnozí lidé očekávali, že tento výsledek silně rozkolísá ekonomiku. Ta se však zatím ukazuje jako odolná, ačkoliv v předvečer narychlo vypsaných parlamentních voleb, které proběhnou tento týden, existují náznaky, že si vyšší inflace přece jen vybírá daň na spotřebitelích a některých firmách. Otázka zní, zda ekonomika odolá současnému rozvodovému řízení.

Bezprostředně po hlasování o brexitu pomohl rychlý zásah Bank of England uklidnit finanční trhy a zachovat úvěrové toky. Na rozdíl od globální finanční krize v roce 2008 se úvěrové náklady většině firem a rodin ve Velké Británii nezvýšily; pokud nějaká změna nastala, pak spíše směrem dolů. A britští spotřebitelé po celou dobu dělali to, co dělají nejlépe: utráceli peníze v kamenných prodejnách a na internetu. Výdaje domácností podpořily loni celkový růst téměř dvěma procentními body.

Velkou změnou na finančních trzích byl a je prudký pokles hodnoty britské libry. Slabší devizový kurz zvýšil konkurenceschopnost exportérů se sídlem v Británii. Dubnový průzkum trendů v průmyslu zpracovaný Konfederací britského průmyslu (jejímž jsem hlavní ekonomkou) ukázal nejsilnější růst exportních zakázek ve výrobním sektoru od roku 2011. Tato mince má však i svůj rub: britští výrobci čelí kvůli stoupajícím cenám dovozu nejvyššímu růstu průměrných jednotkových nákladů od roku 2011.

Pokles hodnoty britské libry může začít poškozovat i domácnosti. Inflace spotřebitelských cen má letos dosáhnout maxima ve výši téměř 3%. Vzhledem k měnící se dynamice trhu práce a potlačenému růstu produktivity však průměrný růst mezd zřejmě příliš nepřesáhne hranici 2,5%. Průměrný příjem domácností tak v reálném vyjádření pravděpodobně zůstane beze změny nebo se i sníží, což podkopá klíčový motor britské ekonomiky v podobě spotřebitelských výdajů.

Ještě horší je, že tyto rýsující se makroekonomické problémy mohou být zanedbatelné v porovnání se zádrheli spojenými s nadcházejícím vyjednáváním o brexitu, byť možná z jiného důvodu, než by leckdo očekával. Jak mi sdělil šéf jedné stavební a projektantské společnosti, klíčovým rizikem pro firmy by mohla být nutnost připravit se na všechny možné scénáře brexitu, což by mohlo být natolik časově náročné, že firmy ztratí ze zřetele větší strategické cíle.

Dobré na tom je, že podnikatelská komunita zjevně neztrácí sebedůvěru. Podnikatelé a ředitelé firem mají s rozhodováním v nejistém světě bohaté zkušenosti. Navzdory otazníkům kolem brexitu proto dál investují do oblastí orientovaných na budoucnost, jako jsou cloudové výpočty, umělá inteligence či datová analýza.

Skutečnost je taková, že právě technologická revoluce a růst spotřeby v Asii – tedy nikoliv vztah Velké Británie k EU – budou v příštích dvou desetiletích faktorem, jenž promění způsob podnikání. Je naprosto zásadní, aby to firmy měly během jednání mezi Británií a EU na paměti: aby vyčlenily samostatné pracovní skupiny zabývající se brexitem a zbytek řízení dál orientovaly na širší strategii podnikání.

To samozřejmě neznamená, že bychom měli ustupovat před složitostí úkolu, jenž nás čeká, natožpak nebrat na vědomí obtíže, které brexit přinese. K těmto problémům se naopak musíme postavit čelem – nenechat se odradit nepříjemnými fakty a vyžadovat, aby se některá nelehká rozhodnutí udělala co možná nejdříve.

Z hlediska podnikání se jedna z největších obav spojovaných s brexitem týká lidského faktoru. V současné situaci trápí britskou ekonomiku nedostatek kvalifikovaných pracovních sil: více než dvě třetiny firem nejsou přesvědčené o tom, že se jim během příštích 3-5 let podaří obsadit vysoce kvalifikovaná pracovní místa. Dlouhodobým řešením je kvalitnější vzdělávání a výcvik po celé Británii. Z krátkodobého hlediska však musí jistou roli sehrát migrace.

Migranti z EU – od sezónních pracovníků sklízejících ovoce a zeleninu přes akademiky rozšiřující obzory budoucí generaci až po lékaře a sestry chránící naše zdraví – představují už dnes významný příspěvek britské ekonomice. V mnoha organizacích a firmách tvoří občané EU více než 40% zaměstnanců. Tito unijní občané s rodinami dnes čelí skutečné nejistotě.

Podnikatelská komunita jako jeden celek podporuje okamžitou záruku, že občané EU, kteří v současnosti pracují ve Velké Británii, zde budou moci pracovat i nadále. Podobně i britští občané zaměstnaní po celé EU by měli získat právo zůstat, kde jsou. Takové řešení není jen lidsky správné, ale i ekonomicky chytré, jelikož kvalifikace a talent pracovní síly budou motorem, jenž v nadcházejících desetiletích potáhne firmy kupředu.

Občané EU již působící v Británii však sami o sobě tento motor neutáhnou. Proto Británie potřebuje také nový, na faktech založený imigrační systém – a potřebuje ho rychle. Firmy, zaměstnanci a rodiny potřebují do konce letošního roku vědět, jak bude tento systém vypadat a jaká budou kritéria vstupu.

Dalším klíčovým rozhodnutím, které musí ihned padnout, je konstatování, že „žádná dohoda“ nepatří do palety variant. Británie a EU nesmí nechávat tuto možnost otevřenou, jak to učinila vláda premiérky Theresy Mayové, ale musí se zasadit o uzavření jednoznačné dohody o regulačních otázkách, a tím zajistit, aby firmy na obou stranách Lamanšského průlivu mohly dál nerušeně podnikat. Takzvaný „scénář okraje srázu“ – tedy situace, kdy konec dvouletého vyjednávacího období přinese náhlý přechod na nejasný, či dokonce nerozhodnutý regulační režim – je přesně tím, čemu je nutné se za každou cenu vyhnout.

Má-li se britská ekonomika vyrovnat s brexitem stejně dobře, jako se vyrovnala s hlasováním o něm, pak musí vláda stejně jako firmy minimalizovat dopady nejistoty tím, že ji bude efektivně odbourávat. Ať už jsou politické důvody k odkladu zahájení seriózních jednání o brexitu jakékoliv, nesmíme dopustit, aby zastínily ekonomické důvody k pokračování v rozhovorech.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.