Politice ekonomického rozvoje už 25 let dominuje takzvaný „washingtonský konsensus“ skládající se z opatření namířených na rozšíření role trhů a omezení role státu. Jak v roce 2002 prohlásil John Williamson, který zmíněný termín zavedl, tato opatření „jsou alfou a omegou, a proto si také vynutila konsensus“.
To už neplatí. Renomovaný ekonom z Harvardovy univerzity Dani Rodrick je zatím posledním, kdo zpochybnil intelektuální základy washingtonského konsensu ve své přesvědčivé nové knize s názvem One Economics, Many Recipes: Globalization, Institutions, and Economic Growth ( Jedna ekonomie, mnoho receptů: globalizace, instituce a hospodářský růst ). Rodrik zastává tezi, že ačkoliv ekonomie je jen jedna, existuje mnoho receptů na rozvojový úspěch.
Rodrik prokázal ostatním velkou službu, když tak otevřeně formuloval tvrzení o „jedné ekonomii“. Kritik, který by stejně jako on prohlašoval, že ekonomie umožňuje pouze jeden teoretický přístup, by byl označen za paranoidního, zatímco Rodrikova reputace vytváří příležitost k debatě, která by jinak nebyla možná.
Politice ekonomického rozvoje už 25 let dominuje takzvaný „washingtonský konsensus“ skládající se z opatření namířených na rozšíření role trhů a omezení role státu. Jak v roce 2002 prohlásil John Williamson, který zmíněný termín zavedl, tato opatření „jsou alfou a omegou, a proto si také vynutila konsensus“.
To už neplatí. Renomovaný ekonom z Harvardovy univerzity Dani Rodrick je zatím posledním, kdo zpochybnil intelektuální základy washingtonského konsensu ve své přesvědčivé nové knize s názvem One Economics, Many Recipes: Globalization, Institutions, and Economic Growth ( Jedna ekonomie, mnoho receptů: globalizace, instituce a hospodářský růst ). Rodrik zastává tezi, že ačkoliv ekonomie je jen jedna, existuje mnoho receptů na rozvojový úspěch.
Rodrik prokázal ostatním velkou službu, když tak otevřeně formuloval tvrzení o „jedné ekonomii“. Kritik, který by stejně jako on prohlašoval, že ekonomie umožňuje pouze jeden teoretický přístup, by byl označen za paranoidního, zatímco Rodrikova reputace vytváří příležitost k debatě, která by jinak nebyla možná.