0

Jak uniknout z klimatické slepé uličky

LONDÝN – Devátého července se vedoucí představitelé největších světových ekonomik sejdou v italské L’Aquile na Fóru velkých ekonomik (MEF), aby zde diskutovali o pokroku v otázce nové úmluvy o globálním klimatu. Za šest měsíců má být v Kodani uzavřena dohoda, takže schůzka MEF přichází v klíčovém okamžiku. Když se mnozí z týchž vedoucích představitelů sešli v dubnu, aby řešili hospodářskou krizi, správně se zavázali, že učiní „vše, co je nezbytné“. Je třeba, aby se ve stejném duchu neslo i jednání v L’Aquile.

Existuje k tomu obrovská vůle. Nová americká administrativa podporuje rázné kroky své země. Čína si klade ambiciózní cíle při snižování energetické náročnosti a mohutně investuje do obnovitelné energie. Také Indie předložila svůj akční plán. Evropa si stanovila za cíl snížit do roku 2020 emise na úroveň o 30% nižší než v roce 1990, dojde-li k uzavření ambiciózní globální dohody. Japonsko zveřejnilo vlastní návrhy na výrazné snížení uhlíkových emisí. Závazky přicházejí z celého světa.

Praktické problémy však přetrvávají. Požaduje se, aby se celosvětové emise do roku 2050 snížily na méně než polovinu úrovně z roku 1990, přičemž vrcholu dosáhnou před rokem 2020. Protože jsou emise rozvojových zemí celkově nižší než emise rozvinutého světa – a pro udržení hospodářského růstu a boj s chudobou bude zapotřebí, aby se krátkodobě i nadále zvyšovaly –, padl návrh, aby rozvinuté země snížily do roku 2050 emise nejméně na úroveň o 80% nižší než v roce 1990, přičemž významné kroky k tomuto cíli by se měly učinit již v průběhu příštího desetiletí.

Také rozvojové země budou muset přispět k tomuto úsilí tím, že v nadcházejících desetiletích podstatně zpomalí růst emisí a postupně ho zcela zastaví. Pro USA by takové závazky znamenaly snížení emisí na zhruba desetinu dnešního množství na obyvatele, zatímco Čína by musela vytvořit nový, nízkouhlíkový model hospodářského rozvoje. Pro všechny země je to velká výzva – revoluce vyžadující obrovský politický posun.