7

Cesta úniku pro Brazílii

WASHINGTON – Odvolaná brazilská prezidentka Dilma Rousseffová už není v úřadu, a je tedy úkolem nově zmocněné vlády prezidenta Michela Temera vytáhnout Brazílii z makroekonomické bryndy. Dokáže Temerova vláda drolící se brazilské hospodářství zachránit?

Situace je bezpochyby krušná. Brazílie poslední dobou zažívá nejsilnější smrštění ekonomiky ve své soudobé historii. Tamní HDP na hlavu se letos scvrkne o víc než 10 % oproti roku 2013. Nezaměstnanost vyletěla na víc než 11 %, od ledna 2015 o čtyři procentní body.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Před Brazílií není snadná cesta k oživení, z prosté příčiny: aktuální propad plyne z toho, jak se v posledních letech stupňují dlouhotrvající ekonomické slabiny – konkrétně fiskální rozmařilost a chudokrevný růst produktivity.

Vezměme si fiskální postavení Brazílie, které se od roku 2011 rychle zhoršuje; primární přebytek ve výši 3,1 % HDP ustoupil schodku převyšujícímu 2,7 % HDP, což vedlo k celkovému rozpočtovému schodku ve výši téměř 10 % HDP. Ve skutečnosti byly základy tohoto propadu položeny už dávno.

Primární výdaje brazilské vlády jako podíl HDP vzrostly z 22 % v roce 1991 na 36 % v roce 2014. Z velké části lze tyto výdaje vysvětlit závazkem potlačovat endemickou chudobu – součástí úsilí byl mimo jiné světově největší program podmínečných hotovostních transferů – bez omezení výhod, jimž se těší movitější brazilští občané.

Po jistou dobu se brazilské vládě dařilo vyšší výdaje financovat příjmy z daní, které v důsledku odvodů ze stoupající spotřeby a formalizace trhu práce také rostly. Vysoké globální ceny komodit navíc pomohly v letech 2003 až 2010 udržet růst HDP kolem 4,5 % ročně, což také posilovalo vládní příjmy.

Jenže formální trh práce se samozřejmě nemůže rozšiřovat donekonečna a komoditní ceny vždy nakonec klesnou. Brazílie bohužel dobrých časů nevyužila k zajištění růstu produktivity. Úhrnné produktivitě faktorů lze připsat jen 10 % růstu brazilského HDP v letech 2002-2014, zatímco dvě třetiny byly důsledkem vzestupu počtu o něco lépe vzdělaných osob nastupujících do pracovních sil. Když se tedy vzpruhy brazilských daňových výnosů konečně vyčerpaly, zákonem předepsané nárůsty veřejných výdajů Brazílii rychle dovedly k fiskálnímu útesu.

Kontracyklické politiky dnes nepřicházejí v úvahu; na ty jednoduše schází fiskální či měnový prostor. Brazilské vládě tak zůstává jediná reálná možnost jak obnovit podnikatelskou důvěru a oživit hospodářský růst: vypořádat se s brazilskými strukturálními slabinami.

Dobrou zprávou je, že Temerova vláda si tuto nutnost zřejmě uvědomuje. Předložila už brazilskému kongresu ústavní dodatek, který na příštích 20 let zakáže nominální roční nárůsty veřejných výdajů, a to i na nižší než národní úrovni, které překročí míru inflace v předchozím roce.

Za předpokladu, že se inflace ustálí na určité nižší úrovni, by takový strop mohl způsobit, že veřejné výdaje jako podíl HDP začnou klesat, jakmile začne ekonomika opět růst. Pokud růst HDP doprovodí nárůsty příjmů z daní, fiskální nevyváženosti a hromadění veřejného dluhu se automaticky vyřeší. Ve chvíli, kdy je brazilská rozpočtová pružnost nízká, by takové pravidlo mohlo přinést obrat ve hře.

Ovšemže, strop růstu výdajů by sám o sobě nezbavil Brazílii nutnosti vyřešit stávající rozpočtové zkostnatělosti. Temerova vláda už ohlásila záměr právě z tohoto důvodu předložit kongresu plán penzijní reformy.

Co se týče produktivity, vláda se zaměřuje na snahu omezit plýtvání způsobené nedostatečnou výstavbou infrastruktury v posledních desetiletích. Rozšíření infrastrukturních investic slibuje také popohnání soukromých investic v dalších sektorech. Klíčové bude v různých segmentech infrastrukturních služeb pečlivě nastavit rozdělení zodpovědnosti mezi soukromý a veřejný sektor, včetně nezávislých regulatorních orgánů.

Temerova vláda rovněž doufá, že se jí jako zdroj růstu produktivity podaří využít investic do lidského kapitálu. Za současné situace soukromé společnosti v Brazílii investují do školení personálu méně než firmy v jiných zemích s podobnými příjmy na hlavu, což z velké části plyne z demotivace zakotvené do daňových a pracovních zákoníků – a Temerova vláda nadnesla, že takové pobídky změní.

Aby maximalizovala dopady těchto snah, Temerova vláda by se také měla zaměřit na omezování plýtvání v soukromém sektoru, které způsobují další problémy s podnikatelským prostředím. Efektivnější využití lidských a materiálních zdrojů by posílilo konkurenční schopnost firem a pozvedlo brazilskou úhrnnou produktivitu faktorů, obzvlášť při zkvalitnění brazilského lidského kapitálu. Připočtěme k tomu snahy napomoci zahraničnímu obchodu a brazilský podnikatelský „elán“ by se mohl zbavit pout a umožnit Brazílii únik se současné krize a směřování k větší budoucí prosperitě.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Článek vyjadřuje vlastní názory autora, které nemusejí odrážet názory Světové banky ani žádné z vlád, jež zastupuje.

Z angličtiny přeložil David Daduč