0

Bonitní chudé země?

WASHINGTON, DC – V posledních pěti letech vydalo několik nízkopříjmových zemí, jako jsou Rwanda nebo Honduras, své vůbec první dluhopisy pro soukromé zahraniční investory v Londýně a New Yorku. Až donedávna by byl takový krok nemyslitelný, takže první emise dluhopisů nových vypůjčovatelů by se měla pokládat za příznak obrovské důvěry investorů. Zároveň by se však měly rozeznít některé dobře známé varovné signály.

Zhruba 20 „emisních debutů“ vyneslo kolem 12 miliard dolarů při úrokových sazbách, které o pouhého 4,5 procentního bodu převyšují úroveň, již vláda Spojených států vyplácí při splatnosti pět nebo více let. Ve velkém schématu globálních financí je to malá změna, avšak vzhledem k faktu, že mnozí z těchto vypůjčovatelů byli před pouhými deseti lety v tísni nebo v platební neschopnosti a potřebovali odpuštění dluhů, jde o zvlášť působivý obrat.

Přístup nízkopříjmových zemí k soukromým věřitelům však obnáší rizika, která by se měla zdůraznit hned na počátku, než přerostou v bezprostřední hrozby.

Za prvé hrozí „rollover“ (opětovné vydání dluhopisů v době splatnosti původních). Dluhopisy se musí splatit v zahraniční měně, obvykle v amerických dolarech, a to v jediné splátce. Tyto splátky mohou být vysoké, zejména v porovnání s minulými dluhovými závazky či budoucími příjmy z exportu.