LONDÝN – Pokud se historie opakuje – nejprve tragédie, poté fraška –, pak je dalším v řadě Boris Johnson, mnohotvárný politik ztělesňující rozpory naší doby. Johnson je tribunem lidu, který vyrůstal se všemi výsadami horního jednoho procenta; dítětem přistěhovalců, jež vedlo kampaň za zavřené hranice; konzervativcem, který chce postavit na hlavu politické uspořádání; erudovaným mužem, jenž se vysmívá odbornosti; kosmopolitou, který bezstarostně označuje osoby tmavé pleti jako „černoušky bubu“. Johnson udělal pro pohřbení budoucnosti Velké Británie v Evropě víc než kdokoliv jiný, avšak jeho ultraflexibilita ho možná opět zachrání.
Ve svém prvním veřejném vystoupení poté, co byl jmenován ministrem zahraničí, přirovnal Johnson hlasování o brexitu k francouzské revoluci. Během oslav francouzského státního svátku na tamním velvyslanectví si vysloužil bučení, když velebil referendum coby „velké lidové povstání proti dusivému byrokratickému prastarému režimu (sic), jehož demokratická legitimita už zdaleka není zřejmá.“
Hlasování o brexitu – s příslibem obnovit Británii ve včerejší podobě – však není ani tak revolucí jako spíše kontrarevolucí. Boris a jeho parta brexitýrů mají více společného s Ludvíkem Napoleonem Bonapartem, jenž svrhl francouzskou republiku a vytvořil novou monarchii, než s Dantonem či Robespierrem.
LONDÝN – Pokud se historie opakuje – nejprve tragédie, poté fraška –, pak je dalším v řadě Boris Johnson, mnohotvárný politik ztělesňující rozpory naší doby. Johnson je tribunem lidu, který vyrůstal se všemi výsadami horního jednoho procenta; dítětem přistěhovalců, jež vedlo kampaň za zavřené hranice; konzervativcem, který chce postavit na hlavu politické uspořádání; erudovaným mužem, jenž se vysmívá odbornosti; kosmopolitou, který bezstarostně označuje osoby tmavé pleti jako „černoušky bubu“. Johnson udělal pro pohřbení budoucnosti Velké Británie v Evropě víc než kdokoliv jiný, avšak jeho ultraflexibilita ho možná opět zachrání.
Ve svém prvním veřejném vystoupení poté, co byl jmenován ministrem zahraničí, přirovnal Johnson hlasování o brexitu k francouzské revoluci. Během oslav francouzského státního svátku na tamním velvyslanectví si vysloužil bučení, když velebil referendum coby „velké lidové povstání proti dusivému byrokratickému prastarému režimu (sic), jehož demokratická legitimita už zdaleka není zřejmá.“
Hlasování o brexitu – s příslibem obnovit Británii ve včerejší podobě – však není ani tak revolucí jako spíše kontrarevolucí. Boris a jeho parta brexitýrů mají více společného s Ludvíkem Napoleonem Bonapartem, jenž svrhl francouzskou republiku a vytvořil novou monarchii, než s Dantonem či Robespierrem.