0

Bolivijské populistické pokušení

V dubnu 2002 přinutily násilné demonstrace známé jako ,,vodní válka" bolivijského prezidenta Huga Bánzera, aby zrušil kontrakt s jedinou mezinárodní korporací, která měla zájem převzít nejambicióznější vodní projekt, jaký byl kdy v zemi navržen. Další velké veřejné vzedmutí pak nedávno ukončilo projekt vývozu zemního plynu do Mexika a Spojených států přes chilský námořní přístav.

Toto byla ,,plynová válka", které její předáci využili ke svržení prezidenta Sáncheze de Lozady a k zastavení procesu modernizace spočívajícího v posílení institucí, otevření trhů a začlenění Bolívie do globální ekonomiky. Tyto takzvané ,,války" jsou součástí stejného konfliktu, který podnítil rolnické blokády v září 2000, vytrvalé protesty pěstitelů koky proti snahám o zničení jejich úrody kvůli podílu na obchodu s kokainem i letošní stažení projektu progresivní daně.

V podstatě tvoří toto vše součást probíhajícího konfliktu mezi demokracií a populismem, při němž se budoucnost Bolívie ocitá v křížové palbě. Obě strany si navzájem nedůvěřují, takže smysluplný politický pokrok vystřídaly sociální války. Jak narůstá násilnost sociálních mobilizací a míra nespokojenosti, setrvávají bolivijští intelektuálové i politici ve stavu šoku v obavě, aby se nedostali do rozporu s masami. Populisté zase dokážou vyburcovat masy, ale nenabízejí žádné alternativy. Mají jen nostalgický vztah k minulosti a obavy z globalizace.

Střety obou těchto stran pak trpí celá země: vodní válka ve výsledku znamenala, že chudí lidé stále užívají tutéž špinavou a drahou vodu, zatímco výsledek plynové války může znamenat, že zůstaneme bez nových exportních příjmů. Bolívie přitom potřebuje vůdce, kteří dokážou zemi pozvednout nad sociální války, jež se odrážejí ve stagnaci.