Bolivijská krize, latinskoamerické selhání

Bolívie není podle žádných měřítek typickou latinskoamerickou zemí. S výjimkou Haiti je to nejchudší stát na západní polokouli a co do stability je na tom ještě hůře, neboť se zde od získání nezávislosti odehrály více než dvě stovky převratů.

V regionu se silnou domorodou minulostí, ale roztroušenou a izolovanou přítomností je Bolívie spolu s Guatemalou zřejmě jedinou latinskoamerickou zemí, kde domorodé národy tvoří většinu obyvatelstva. Její topografie a etnické rozvrstvení dává vzniknout autonomistickým, a dokonce i odtrženeckým silám, které ohrožují národní jednotu hrozivěji než kdekoliv jinde. A samozřejmě je Bolívie spolu s Paraguayí na tomto subkontinentu také jediným státem, který nemá moře.

Bylo by tedy značně nemoudré vztahovat současnou bolivijskou krizi na zbytek Latinské Ameriky. Zevšeobecňovat je až příliš snadné: jinde jsou instituce mnohem silnější, chudoba – a zejména extrémní chudoba – se snižuje a bitva o přírodní zdroje již byla do značné míry urovnána. Dokonce i na místech, jako je Venezuela, která má obrovské zásoby ropy a tradičně založenou nacionalistickou vládu, přežilo status quo umožňující zahraniční investice do energetických zdrojů téměř osm let vládnutí prezidenta Huga Cháveze.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/rAUOilu/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.