0

Pokrevní politika

LONDÝN – Souboj o vedení britské Labouristické strany obvykle nebývá událostí, která by otřásala světem. Nedávná bitva mezi dvěma bratry – Davidem a Edem Milibandovými – však nejen poskytla materiál pro strhující rodinné drama; současně ilustrovala i některé zvláštnosti demokratických kultur, které často zůstávají bez povšimnutí – a také podivný vztah mezi osobním a politickým, jenž je nedílnou součástí hierarchie demokratického protokolu.

Politika nebo přinejmenším výkon moci byly tradičně rodinnou záležitostí. Králové obvykle toužili po mužských dědicích, poněvadž moc se předávala po mužské rodové linii a distribuovala se prostřednictvím kmenových příbuzenství.

Dědičná moc nemusela nutně vytvářet vřelé a otevřené rodinné vztahy. Jindřich VIII. byl v touze po synovi ochoten nechat popravit dvě manželky a obrátit naruby křesťanství. V polygamních společnostech existují případy, kdy si královské konkubíny navzájem vraždily děti, aby zajistily nadvládu vlastní genetické linie. Osmané zavedli praxi „justiční královské bratrovraždy“, údajně aby předešli občanské válce.

Ať už šlo o absolutní loajalitu nebo vražednou rivalitu, tradiční politika byla jen zřídkakdy odtržená od osobních vášní. V moderních západních společnostech tomu tak není – osobní vášně mají být přinejmenším teoreticky zcela oddělené od neosobního zastupování zájmových skupin.