0

Blokové myšlení

„Multikulturalismus“ se v současné době stal podezřelým pojmem téměř všude na světě, a zejména v Evropě. Lidé říkají věci jako: „Býval jsem pro otevřenost a toleranci odlišností, ale teď vidím, kam to vede.“ Ale kam že to vede?

Téměř všechny příčiny patrného úpadku tolerance v nevážnost se týkají islámu. I prosté požadavky, jako je ten, aby školačky nosily ve třídě šátek, se najednou pěchují obrovským politickým významem a považují za problémy, které je třeba řešit na nejvyšší vládní úrovni. Lidé – stejně jako jejich volení lídři – mají často pocit, že takové zdánlivě nevinné pobídky jsou ve skutečnosti součástí zlověstné „skryté agendy“.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Touto agendou je „islám,“ který v představách mnoha lidí zahrnuje všechny ty hrozné věci, o nichž se denně dočítáme v tisku: kamenování cizoložnic podle práva šaría v severní Nigérii, amputace rukou zlodějům v Saúdské Arábii, příbuzenské vraždy žen odmítnuvších smluvenou svatbu v Pákistánu (či dokonce v severoanglických městech, jako je Bradford a Manchester), ochota ospravedlnit sebevražedné atentáty.

Odpovíte-li, že děvčata, která chtějí mít ve škole hlavu zakrytou šátkem, nežijí v Nigérii ani v Saúdské Arábii a že téměř určitě nesdílejí krajní wahhábovské názory, jež se v těchto zemích vyskytují, setkáte se s pohledem téměř shovívavého soucitu, který je vyhrazen nevyléčitelně naivním. Anebo si vyslechnete historky o tom, jak Saúdy vyškolení imámové opředli tyto dívky svou mocí a proměnili je v bezděčné živé štíty „islámu“.

Dnes je prakticky nemožné mluvit o ženách s hlavou zakrytou šátkem jako o samostatné otázce. Veškeré sociologické důkazy o motivech dívek, jež jsou ve skutečnosti velice rozmanité, se smetou ze stolu jako bezvýznamné. Záleží pouze na hrozbě, již představuje islám.

To je klasický příklad toho, co nazývám „blokové myšlení,“ které v Evropě v posledních letech zažilo značný rozmach. Tento posun zaznamenává nedávná kniha Johna Bowena Why the French Don’t Like Headscarves (Proč Francouzi nemají rádi islámské šátky).

Blokové myšlení slučuje rozličné skutečnosti do nedělitelné jednoty, a to dvěma způsoby. Zaprvé, různé projevy islámské zbožnosti či kultury se považují za alternativní způsoby vyjádření téhož stěžejného významu. Zadruhé, na všechny muslimy se potom hledí tak, že tyto stěžejní významy mají za své. Ze zřetele se ztrácí možnost, že se dívka, která nosí šátek, ve skutečnosti možná bouří proti svým rodičům a jejich přístupu k islámu a že ostatní mohou být hluboce zbožní a zároveň se jim může zcela příčit diskriminace podle pohlaví nebo násilí.

Blokové myšlení je prastarý fenomén a do jisté míry jej používáme všichni. Avšak zatímco v jiných dobách jsme si snad byli vědomi jeho důsledků, dnes má výbušný potenciál, protože lidé, kteří takto přemýšlejí, jsou prvotřídními rekruty pro nahlížení na svět z perspektivy teorie „střetu civilizací“ Samuela Huntingtona.

Co je ještě horší, způsob, jímž pak tito lidé jednají, má sklon nás postrkovat blíž k Huntingtonovu scénáři zlého snu. Tím, že ke všem rozličným prvkům islámu přistupují jen jako k součástem sloučené hrozby pro Západ, značně muslimům ztěžují možnost vystoupit a kritizovat své vlastní představitele blokového myšlení – lidi jako Usáma bin Ládin, kteří si vytvářejí svého sloučeného nepřítele, tvořeného „křesťany a židy“.

Představitelé blokového myšlení na obou stranách poskytují pomoc a útěchu svým protějškům na druhé straně a s každou výměnou nás strhávají blíž k propasti. Jak tohle šílenství můžeme zastavit?

Blokové uvažování přetrvává zčásti proto, že jeho kritici na obou stranách zůstávají neznámí kritikům na druhé straně. Kolikrát se jen kritik evropského blokového myšlení setká s tímto typem reakce: „Ale kde jsou ti tvoji muslimové, kteří kritizují extremistický islám?“

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Samozřejmě, člověk je nejspíš nepotká v salonech pařížských žurnalistů ani v širší evropské třídě politických profesionálů. Vysvětlovat to blokově uvažujícím lidem ale nikdy nebude mít stejný účinek jako reálný styk s mnohotvárnou výměnou názorů, která opravdu na druhé straně probíhá.

Skutečná otázka tedy zní: kde jsou osobnosti s přesahem, které tento naléhavě potřebný styk zprostředkují?