Bezostyšná velkorysost

PRINCETON – Ježíš řekl, že bychom neměli dávat almužnu před očima ostatních, ale v soukromí. To souhlasí s úvahou zdravého rozumu, že pokud někdo prokazuje dobrodiní pouze na veřejnosti, může být motivován touhou vydobýt si renomé šlechetného člověka. Když se ale nikdo nedívá, možná že štědrý vůbec není.

Takové uvažování nás může vést k pohrdání filantropickými nápisy na zdech, jejichž smyslem je na význačných místech v koncertních síních, uměleckých muzeích a vysokoškolských kolejích hlásat jména dárců. Ba jejich jmény se často ověnčí nejen celá budova, ale i tolik jejích součástí, kolik se jen organizátorům dobročinnosti a architektům zdaří.

Podle evolučních psychologů jsou takové projevy křiklavé velkorysosti lidskou obdobou pavích per. Tak jako samec páva dává najevo sílu a zdatnost předváděním svého obřího chvostu – z praktického hlediska jde o naprosté mrhání prostředky – i nákladné veřejné projevy velkorysosti jsou signálem pro potenciální partnery, že jedinec má dostatek zdrojů na to, aby mohl tolik darovat.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/IYcO2NT/cs;