0

Bezostyšná velkorysost

PRINCETON – Ježíš řekl, že bychom neměli dávat almužnu před očima ostatních, ale v soukromí. To souhlasí s úvahou zdravého rozumu, že pokud někdo prokazuje dobrodiní pouze na veřejnosti, může být motivován touhou vydobýt si renomé šlechetného člověka. Když se ale nikdo nedívá, možná že štědrý vůbec není.

Takové uvažování nás může vést k pohrdání filantropickými nápisy na zdech, jejichž smyslem je na význačných místech v koncertních síních, uměleckých muzeích a vysokoškolských kolejích hlásat jména dárců. Ba jejich jmény se často ověnčí nejen celá budova, ale i tolik jejích součástí, kolik se jen organizátorům dobročinnosti a architektům zdaří.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Podle evolučních psychologů jsou takové projevy křiklavé velkorysosti lidskou obdobou pavích per. Tak jako samec páva dává najevo sílu a zdatnost předváděním svého obřího chvostu – z praktického hlediska jde o naprosté mrhání prostředky – i nákladné veřejné projevy velkorysosti jsou signálem pro potenciální partnery, že jedinec má dostatek zdrojů na to, aby mohl tolik darovat.

Pohlédneme-li však na věc z etické perspektivy, měli bychom tolik dbát na čistotu motivu, kvůli němuž k daru dochází? Určitě záleží na tom, že něco bylo darováno ve prospěch dobré věci. Na okázalou novou koncertní síň zajisté můžeme hledět s pochybami, ale ne proto, že do mramorového průčelí je vytesáno jméno dárce. Spíš bychom se měli tázat, zda tento svět, kde den co den zbytečně zemře 25 tisíc zbídačených dětí, potřebuje právě novou koncertní síň.

Značná část současného psychologického výzkumu hovoří v neprospěch Ježíšovy rady. Jedním z nejvýznamnějších faktorů, který určuje, zda lidé přispívají na charitu, je jejich přesvědčení o tom, co dělají ostatní. Ti, kdo zveřejňují, že na charitu přispívají, zvyšují pravděpodobnost, že tak učiní i ostatní. Možná že nakonec dojdeme až do bodu zlomu, kdy věnování podstatné částky na pomoc nejchudším lidem na světě bude už natolik rozšířené, že předejdeme většině ze zmíněných 25 tisíců zbytečných každodenních úmrtí.

Právě to by prostřednictvím svých webových stránek, www.boldergiving.org , rádi dokázali Chris a Anne Ellingerovi. Tyto webové stránky přinášejí příběhy více než 50 členů „50% ligy“ – lidí, kteří darovali buď 50% svého majetku, anebo 50% svého příjmu v každém z uplynulých tří let. Členové ligy chtějí změnit očekávání ohledně toho, jaká částka věnovaná na dobročinnost je „normální“ či „rozumná“.

Jde o pestrou skupinu lidí. Tom White řídil velkou stavební společnost a začal dávat miliony na úsilí Paula Farmera zajistit zdravotnické služby pro venkovskou chudinu na Haiti. Tom Hsieh a jeho žena Bree se zavázali, že budou žít za méně, než kolik je celostátní medián příjmů, tedy v současnosti 46 tisíc dolarů za rok. Poněvadž si pan Hsieh (36) vydělal víc, větší část rozdali, zejména organizacím, které pomáhají chudým v rozvojových zemích. Hal Taussig a jeho žena darovali asi 3 miliony dolarů, což činilo 90% jejich majetku, a teď spokojeně žijí z výplat sociálního pojištění.

Většina zúčastněných považuje dárcovství za osobně přínosné. Hsieh říká, že ať už jeho dary pomohly zachránit životy ostatních či nikoliv, jeho vlastní život zachránily: „Mohl jsem snadno vést nudný a bezvýznamný život. Teď jsem poctěn životem naplněným službou a smyslem.“ Když lidé obdivují štědrost Hala Taussiga, odpovídá jim: „Upřímně řečeno, dělám to proto, aby měl život nějakou šťávu.“

50% liga klade laťku vysoko – pro většinu lidí zřejmě příliš vysoko. James Hong spustil webové stránky www.hotornot.com , které umožňují ohodnotit, jak smyslní a přitažliví jsou ostatní. Díky nim zbohatl. Zavázal se, že na dobročinné účely věnuje 10% všech peněz nad sto tisíc dolarů, které si vydělá. Hongovy webové stránky www.10over100.org vyzývají ostatní, aby se zachovali také tak. Zatím se přidalo přes 3500 lidí.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Hong klade laťku nízko. Když si vyděláte méně než sto tisíc dolarů, nedarujete vůbec nic, a když si vyděláte třeba 110 tisíc dolarů, vaším závazkem je darovat jen tisíc dolarů – méně než 1% příjmů. To není vůbec štědré. Mnozí z těch, kdo vydělávají méně než sto tisíc dolarů, si také mohou dovolit něco darovat. Přesto platí, že Hongův vzorec je jednoduchý a řeže do živého, jakmile jsou vaše příjmy skutečně vysoké. Pokud ročně vyděláte milion dolarů, zavázali jste se darovat 90 tisíc dolarů, tedy 9% svých příjmů, což je víc, než většina bohatých na charitu věnuje.

Musíme překonat svou neochotu otevřeně mluvit o své dobročinnosti. Tiché dárcovství nijak nezmění kulturu, která považuje za moudré utratit všechny peníze za sebe a svou rodinu a nepomoci těm, kdo jsou ve větší nouzi – přestože poskytování pomoci ostatním vám v dlouhodobém výhledu s největší pravděpodobností přinese více spokojenosti.