Teroristické útoky na Spojené státy a válka proti Tálibánu vyvolaly mnohé dohady o vztahu mezi kulturou a ekonomickým rozvojem. Ptáme se, zda se islámský svět nedokáže modernizovat proto, že je jeho kultura lapena v pasti středověku, a zda je slabý ekonomický rozvoj ve větší části Blízkého Východu a střední Asie důsledkem kulturních zvyklostí, jež odmítají ekonomický růst.
Obvyklý je názor, že islámský svět zameškal pokrok spojený s evropským osvícenstvím, kdy došlo k oddělení státu od církve, přijetí mnoha moderních vědeckých názorů a změně kulturního přístupu k ženám. Proto se údajně islámský svět nedokáže vyrovnat s požadavky modernizace, ať už v oblasti technologií nebo kulturních zvyků, například v právech žen, bez nichž je hospodářský úspěch v moderním světě nemyslitelný.
Při podobném surovém zobecňování se obvykle střípky pravdy mísí s hromadou bludů. Pravda je, že některé kulturní zvyky opravdu přispívají k ekonomické modernizaci. Patří k nim sklon k větší rovnoprávnosti mezi ženami a muži a jejich rolemi ve společnosti, kultura, která dosažené vzdělání odměňuje vyšším společenským statutem, zesvětštění mnoha stránek moderního života, včetně výsadního postavení vědy, a v neposlední řadě také kulturní zvyky, které možností volby profese podporují sociální mobilitu. Je však chybou domnívat se, že některé kultury jsou statické a nevraživé vůči jakékoli změně, zatímco jiné jsou jaksi ,,vrozeně" moderní.
Teroristické útoky na Spojené státy a válka proti Tálibánu vyvolaly mnohé dohady o vztahu mezi kulturou a ekonomickým rozvojem. Ptáme se, zda se islámský svět nedokáže modernizovat proto, že je jeho kultura lapena v pasti středověku, a zda je slabý ekonomický rozvoj ve větší části Blízkého Východu a střední Asie důsledkem kulturních zvyklostí, jež odmítají ekonomický růst.
Obvyklý je názor, že islámský svět zameškal pokrok spojený s evropským osvícenstvím, kdy došlo k oddělení státu od církve, přijetí mnoha moderních vědeckých názorů a změně kulturního přístupu k ženám. Proto se údajně islámský svět nedokáže vyrovnat s požadavky modernizace, ať už v oblasti technologií nebo kulturních zvyků, například v právech žen, bez nichž je hospodářský úspěch v moderním světě nemyslitelný.
Při podobném surovém zobecňování se obvykle střípky pravdy mísí s hromadou bludů. Pravda je, že některé kulturní zvyky opravdu přispívají k ekonomické modernizaci. Patří k nim sklon k větší rovnoprávnosti mezi ženami a muži a jejich rolemi ve společnosti, kultura, která dosažené vzdělání odměňuje vyšším společenským statutem, zesvětštění mnoha stránek moderního života, včetně výsadního postavení vědy, a v neposlední řadě také kulturní zvyky, které možností volby profese podporují sociální mobilitu. Je však chybou domnívat se, že některé kultury jsou statické a nevraživé vůči jakékoli změně, zatímco jiné jsou jaksi ,,vrozeně" moderní.