CAMBRIDGE – V�době, kdy světová ekonomika balancuje na okraji srázu, ptají se kritici profesionálních ekonomů, zda i oni nemají na současné krizi svůj díl viny. Činí tak právem: ekonomové nesou obrovskou zodpovědnost.
Byli to ekonomové, kdo legitimizoval a popularizoval názor, že nespoutané finance jsou pro společnost dobrodiním. To oni hovořili téměř jednohlasně o „nástrahách vládní přeregulace“. Díky svým technickým znalostem – nebo tomu, co se tehdy tak jevilo – si vydobyli privilegované postavení tvůrců veřejného mínění a získali i přístup do kuloárů moci.
Jen velmi málo z�nich (mezi zaznamenáníhodné výjimky patří Nouriel Roubini a Robert Shiller) bilo na poplach před blížící se krizí. A co je možná ještě horší, příslušníkům jejich profese se dnes nedaří přicházet s�užitečnými radami, jak vyvést světovou ekonomiku ze současného chaosu. V�otázce keynesiánského fiskálního stimulu se například názory ekonomů pohybují od „absolutní nezbytnosti“ až po „neúčinné a škodlivé opatření“.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
While Europe bears disproportionate historical responsibility for climate change, it accounts for just 7.5% of global emissions today, meaning that the actions taken within the EU can have only a limited impact on the world’s climate. In fact, the only solution to climate change is a global one.
reiterates the EU’s commitment to advancing mitigation and adaptation, at home and globally.
Rather than reducing concentrated market power through “disruption” or “creative destruction,” technological innovation historically has only added to the problem, by awarding monopolies to just one or a few dominant firms. And market forces offer no remedy to the problem; only public policy can provide that.
shows that technological change leads not to disruption, but to deeper, more enduring forms of market power.
CAMBRIDGE – V�době, kdy světová ekonomika balancuje na okraji srázu, ptají se kritici profesionálních ekonomů, zda i oni nemají na současné krizi svůj díl viny. Činí tak právem: ekonomové nesou obrovskou zodpovědnost.
Byli to ekonomové, kdo legitimizoval a popularizoval názor, že nespoutané finance jsou pro společnost dobrodiním. To oni hovořili téměř jednohlasně o „nástrahách vládní přeregulace“. Díky svým technickým znalostem – nebo tomu, co se tehdy tak jevilo – si vydobyli privilegované postavení tvůrců veřejného mínění a získali i přístup do kuloárů moci.
Jen velmi málo z�nich (mezi zaznamenáníhodné výjimky patří Nouriel Roubini a Robert Shiller) bilo na poplach před blížící se krizí. A co je možná ještě horší, příslušníkům jejich profese se dnes nedaří přicházet s�užitečnými radami, jak vyvést světovou ekonomiku ze současného chaosu. V�otázce keynesiánského fiskálního stimulu se například názory ekonomů pohybují od „absolutní nezbytnosti“ až po „neúčinné a škodlivé opatření“.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Subscribe
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
Already have an account? Log in