CAMBRIDGE – V�době, kdy světová ekonomika balancuje na okraji srázu, ptají se kritici profesionálních ekonomů, zda i oni nemají na současné krizi svůj díl viny. Činí tak právem: ekonomové nesou obrovskou zodpovědnost.
Byli to ekonomové, kdo legitimizoval a popularizoval názor, že nespoutané finance jsou pro společnost dobrodiním. To oni hovořili téměř jednohlasně o „nástrahách vládní přeregulace“. Díky svým technickým znalostem – nebo tomu, co se tehdy tak jevilo – si vydobyli privilegované postavení tvůrců veřejného mínění a získali i přístup do kuloárů moci.
Jen velmi málo z�nich (mezi zaznamenáníhodné výjimky patří Nouriel Roubini a Robert Shiller) bilo na poplach před blížící se krizí. A co je možná ještě horší, příslušníkům jejich profese se dnes nedaří přicházet s�užitečnými radami, jak vyvést světovou ekonomiku ze současného chaosu. V�otázce keynesiánského fiskálního stimulu se například názory ekonomů pohybují od „absolutní nezbytnosti“ až po „neúčinné a škodlivé opatření“.
CAMBRIDGE – V�době, kdy světová ekonomika balancuje na okraji srázu, ptají se kritici profesionálních ekonomů, zda i oni nemají na současné krizi svůj díl viny. Činí tak právem: ekonomové nesou obrovskou zodpovědnost.
Byli to ekonomové, kdo legitimizoval a popularizoval názor, že nespoutané finance jsou pro společnost dobrodiním. To oni hovořili téměř jednohlasně o „nástrahách vládní přeregulace“. Díky svým technickým znalostem – nebo tomu, co se tehdy tak jevilo – si vydobyli privilegované postavení tvůrců veřejného mínění a získali i přístup do kuloárů moci.
Jen velmi málo z�nich (mezi zaznamenáníhodné výjimky patří Nouriel Roubini a Robert Shiller) bilo na poplach před blížící se krizí. A co je možná ještě horší, příslušníkům jejich profese se dnes nedaří přicházet s�užitečnými radami, jak vyvést světovou ekonomiku ze současného chaosu. V�otázce keynesiánského fiskálního stimulu se například názory ekonomů pohybují od „absolutní nezbytnosti“ až po „neúčinné a škodlivé opatření“.