0

Blairovo fiasko v EU

Když voliči ve Francii a v Nizozemsku odmítli návrh Ústavní smlouvy Evropské unie, svět věděl, že evropský projekt čelí hlubokým obtížím. Urputná bitva o střednědobou budoucnost unijního rozpočtu minulý týden tento rozsudek vrchovatě potvrdila. Zároveň přivedla k žalostnému konci šestiměsíční předsednictví Velké Británie v Evropské radě a potvrdila dlouhodobou pověst Británie jako země, která v Evropské unii stojí stranou.

Mezi oběma událostmi existuje důvěrný vztah. Francouzští a nizozemští voliči neřekli, proč hlasovali proti plánované ústavě. Mnoho komentátorů se však domnívá, že voliči protestovali proti tomu, co vnímají jako ukvapené přijetí deseti nových členských států, převážně mnohem chudších zemí ze střední a východní Evropy. Voliči se zejména obávali, že by jejich pracovní místa zabraly hordy východních přistěhovalců, jejichž ztělesněním se stal v té době hojně citovaný obraz levného polského instalatéra.

Paradoxem samozřejmě bylo, že většina z 15 starých členských států odmítla umožnit novým členům plný a okamžitý přístup na západní trhy práce. Každopádně už bylo na protesty pozdě: desítka východoevropských států se již těšila z členství v unii.

Nyní se však 25 členských zemí musí potýkat s finančními důsledky tohoto rozšíření, a to nejen v otázce celkové výše rozpočtu Evropské unie na příštích sedm let, ale i v otázce, kdo bude plátcem a kdo příjemcem. Klíčovým sporným bodem je konkrétně otázka, do jaké míry jsou staré členské státy ochotny platit pozvednutí méně rozvinutých ekonomik nových členů.