KODAŇ – Za posledních padesát let se svět obecně změnil hodně k lepšímu. Skeptikové se budou myšlence celkového zlepšení vysmívat, avšak čísla nelžou. Úkolem, před nímž dnes stojíme, je učinit svět ještě lepším.
V roce 1970 bylo jen 5% kojenců očkováno proti spalničkám, tetanu, černému kašli, záškrtu a obrně. Do roku 2000 se tento podíl zvýšil na 85%, čímž se zachrání zhruba tři miliony životů ročně. Pouze tyto vakcíny zachránily v každém roce více lidí, než by jich ve dvacátém století býval zachránil světový mír.
Znečištění ovzduší, největší světový ekologický problém, se rovněž dramaticky snížilo. Ačkoliv došlo k malému zvýšení znečištění venkovního vzduchu, mnohem větší problém znečištění vzduchu v budovách – v důsledku vaření a topení v otevřených znečišťujících ohništích – se prudce snížil. Od roku 1960 kleslo riziko úmrtí v důsledku všech typů znečištění ovzduší na méně než polovinu.
Rovněž vzdělání se zlepšilo. V roce 1962 nechodilo 41% dětí světa do školy – dnes je toto číslo nižší než 10%. Míra gramotnosti se celosvětově zvýšila z jedné na dvě třetiny.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Tento pokrok má mnoho důvodů – v neposlední řadě je to rychlý hospodářský rozvoj, zejména v Číně. Existovalo však také společné mezinárodní úsilí, jehož odrazem se staly Rozvojové cíle tisíciletí (MDG). Organizace spojených národů přijala tyto cíle v roce 2000 ve snaze učinit ze světa do roku 2015 lepší místo k životu. Jednalo se o osmnáct jasně formulovaných a většinou dosažitelných cílů v osmi oblastech, jako jsou vymýcení chudoby a hladu, rovnost pohlaví, vzdělání nebo zdraví dítěte a matky. Od roku 2000 dosáhl objem rozvojové pomoci na celém světě hodnoty zhruba 900 miliard dolarů, z nichž asi 200 miliard se vybralo díky MDG.
OSN nyní přemýšlí, jak prodloužit proces stanovování cílů z roku 2015 do roku 2030. Bude-li mít návazný plán s názvem Trvale udržitelné rozvojové cíle (SDG) podobný dopad, mohl by rozhodovat o alokaci více než 700 miliard dolarů. Z toho samozřejmě vyplývá, že každý chce mít v agendě své oblíbené téma, takže bylo navrženo více než tisíc cílů, což je stejné jako nemít vůbec žádné priority.
Bylo by proto užitečné uvědomit si, co skutečně funguje, a co jen dobře zní. Můj mozkový trust, Centrum Kodaňského konsensu, požádal 57 týmů ekonomů, aby prozkoumaly 19 hlavních oblastí a zhruba 50 cílů – položili jsme jim otázku, kolik budou jednotlivé cíle stát a nakolik budou prospěšné. Týmy se mají vyjádřit do konce letošního roku, tedy dlouho před koncem roku 2015, kdy OSN rozhodne o svých SDG. Jednání však již započala a OSN by ráda měla některé informace hned. Požádali jsme tedy naše ekonomy, aby nám poskytli rychlé zhodnocení asi stovky navrhovaných cílů.
Některé cíle, například zajištění širokého přístupu k plánování rodičovství, jsou fenomenálně přínosné. Je to proto, že antikoncepce většinou není drahá a může pomoci jednotlivcům i společnosti. Přínos se může vyšplhat až na 150 dolarů za každý vynaložený dolar.
Stejně tak bychom se měli zaměřit na snížení podvýživy nejméně na polovinu, poněvadž existují pádné důkazy, že řádná výživa malých dětí vede k celoživotním přínosům – lepšímu vývoji mozku, kvalitnějším studijním výsledkům a v konečném důsledku i k vyšší produktivitě v dospělosti. Za každý vynaložený dolar získají budoucí generace přínos v hodnotě téměř 60 dolarů.
V konceptu OSN však stojí, že bychom měli „skoncovat s podvýživou“, přičemž ekonomové varují, že takový absolutní cíl sice působí lákavě, ale pravděpodobně je nereálně optimistický a současně neefektivní. Nemůžeme ho dosáhnout, a i kdybychom ho dosáhnout mohli, zdroje potřebné k tomu, abychom pomohli i poslednímu hladovějícímu člověku, by se daly mnohem lépe vynaložit jinde.
Stejně tak by OSN ráda skoncovala s HIV, malárií a tuberkulózou. A ačkoliv by bylo značné omezení výskytu malárie a TBC velmi přínosné, cíl v podobě jejich úplného vymýcení je pravděpodobně nereálný a zároveň neekonomický.
Na opačném konci žebříčku stojí několik veskrze nereálných cílů navržených OSN, například slib práce pro všechny. Nevíme, jak toho dosáhnout, a na určité nízké úrovni je nezaměstnanost nezbytná, abychom měli fungující trh práce, na němž mohou zaměstnavatelé najímat pracovníky. Místo toho navrhují ekonomové zaměřit se na snižování překážek zaměstnanosti, zejména zaměstnanosti žen.
Další špatné cíle zase stojí více, než kolik činí hodnota jejich přínosu. Zdvojnásobení podílu obnovitelné energie do roku 2030 zní dobře, ale je to drahý způsob, jak odbourat jen malé množství CO₂. Raději bychom se měli zaměřit na otázku, jak dostat více energie k chudým lidem, což je osvědčený způsob, jak zvýšit růst a snížit chudobu. A chceme-li snížit emise CO₂, měli bychom utlumit značné dotace fosilních paliv, které zamořují velkou část rozvojového světa a vedou k plýtvavé spotřebě a zatěžování státních rozpočtů.
Konečné rozhodování o tom, které cíle pro nadcházejících 15 let vytyčit, má podobu složité a hluboce politické diskuse, přičemž rady ekonomů nevyřeší jako mávnutím kouzelného proutku veškeré komplikace. Poskytneme-li však důkazy, co opravdu dobře funguje, a co nikoliv, zvýšíme pravděpodobnost, že nakonec budou vybrány dobré cíle – a že ty špatné budou vynechány.
Realisticky viděno může tento přístup pomoci vyřadit hrstku špatných cílů, případně jen jediný, a mohl by mít alespoň takový ohlas, aby pomohl prosadit na konečný seznam třeba jen jeden dodatečný dobrý cíl. Protože však svět pravděpodobně vynaloží na SDG částku 700 miliard dolarů, může i drobná změna znamenat přínos v hodnotě desetimiliard či stamiliard dolarů. Proto by pomoc při zužování priorit OSN tak, aby se mezi ně dostaly nejlepší cíle, mohla být nejdůležitější věcí, kterou kdokoliv z nás může v tomto desetiletí učinit.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
For the last several years, world leaders have made big promises and laid out bold plans to mitigate the climate crisis and help the neediest countries adapt. At this year's World Bank/IMF Spring Meetings, they must demonstrate that they can fulfill these promises, rather than simply touting new ones.
think policymakers need to get four things right to shore up the credibility of the international system.
With the exception of the extreme right, no one in Israel wants to be stuck in Gaza, responsible for 2.4 million Palestinians, and facing a likely insurgency. Israel can end this war soon and save those hostages who are still alive, having demilitarized Gaza and set the stage for an alternative to Hamas.
thinks the only strategic objective that matters is close – or close enough – to being met.
China’s authorities have powerful economic-policy levers at their disposal to achieve their 5% growth target this year and put the economy on a more sustainable long-term growth path. But several trends – from the shift toward state capitalism to population aging to the loss of goodwill between Chinese and Americans – could thwart China’s ambition to join the ranks of high-income countries by mid-century.
KODAŇ – Za posledních padesát let se svět obecně změnil hodně k lepšímu. Skeptikové se budou myšlence celkového zlepšení vysmívat, avšak čísla nelžou. Úkolem, před nímž dnes stojíme, je učinit svět ještě lepším.
V roce 1960 zemřelo 20 milionů dětí ve věku do pěti let. V roce 2011 také umíralo příliš mnoho dětí. Ačkoliv však byl celkový počet dětí na světě o 40% vyšší, počet úmrtí klesl o dvě třetiny na 6,9 milionu.
V roce 1970 bylo jen 5% kojenců očkováno proti spalničkám, tetanu, černému kašli, záškrtu a obrně. Do roku 2000 se tento podíl zvýšil na 85%, čímž se zachrání zhruba tři miliony životů ročně. Pouze tyto vakcíny zachránily v každém roce více lidí, než by jich ve dvacátém století býval zachránil světový mír.
Znečištění ovzduší, největší světový ekologický problém, se rovněž dramaticky snížilo. Ačkoliv došlo k malému zvýšení znečištění venkovního vzduchu, mnohem větší problém znečištění vzduchu v budovách – v důsledku vaření a topení v otevřených znečišťujících ohništích – se prudce snížil. Od roku 1960 kleslo riziko úmrtí v důsledku všech typů znečištění ovzduší na méně než polovinu.
Rovněž vzdělání se zlepšilo. V roce 1962 nechodilo 41% dětí světa do školy – dnes je toto číslo nižší než 10%. Míra gramotnosti se celosvětově zvýšila z jedné na dvě třetiny.
Stejně tak kleslo procento lidí žijících na celém světě v chudobě, a to z 43% v roce 1981 na necelých 18%. Během této doby se ze skupiny chudých lidí vyčlenily více než tři miliardy osob.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Tento pokrok má mnoho důvodů – v neposlední řadě je to rychlý hospodářský rozvoj, zejména v Číně. Existovalo však také společné mezinárodní úsilí, jehož odrazem se staly Rozvojové cíle tisíciletí (MDG). Organizace spojených národů přijala tyto cíle v roce 2000 ve snaze učinit ze světa do roku 2015 lepší místo k životu. Jednalo se o osmnáct jasně formulovaných a většinou dosažitelných cílů v osmi oblastech, jako jsou vymýcení chudoby a hladu, rovnost pohlaví, vzdělání nebo zdraví dítěte a matky. Od roku 2000 dosáhl objem rozvojové pomoci na celém světě hodnoty zhruba 900 miliard dolarů, z nichž asi 200 miliard se vybralo díky MDG.
OSN nyní přemýšlí, jak prodloužit proces stanovování cílů z roku 2015 do roku 2030. Bude-li mít návazný plán s názvem Trvale udržitelné rozvojové cíle (SDG) podobný dopad, mohl by rozhodovat o alokaci více než 700 miliard dolarů. Z toho samozřejmě vyplývá, že každý chce mít v agendě své oblíbené téma, takže bylo navrženo více než tisíc cílů, což je stejné jako nemít vůbec žádné priority.
Bylo by proto užitečné uvědomit si, co skutečně funguje, a co jen dobře zní. Můj mozkový trust, Centrum Kodaňského konsensu, požádal 57 týmů ekonomů, aby prozkoumaly 19 hlavních oblastí a zhruba 50 cílů – položili jsme jim otázku, kolik budou jednotlivé cíle stát a nakolik budou prospěšné. Týmy se mají vyjádřit do konce letošního roku, tedy dlouho před koncem roku 2015, kdy OSN rozhodne o svých SDG. Jednání však již započala a OSN by ráda měla některé informace hned. Požádali jsme tedy naše ekonomy, aby nám poskytli rychlé zhodnocení asi stovky navrhovaných cílů.
Některé cíle, například zajištění širokého přístupu k plánování rodičovství, jsou fenomenálně přínosné. Je to proto, že antikoncepce většinou není drahá a může pomoci jednotlivcům i společnosti. Přínos se může vyšplhat až na 150 dolarů za každý vynaložený dolar.
Stejně tak bychom se měli zaměřit na snížení podvýživy nejméně na polovinu, poněvadž existují pádné důkazy, že řádná výživa malých dětí vede k celoživotním přínosům – lepšímu vývoji mozku, kvalitnějším studijním výsledkům a v konečném důsledku i k vyšší produktivitě v dospělosti. Za každý vynaložený dolar získají budoucí generace přínos v hodnotě téměř 60 dolarů.
V konceptu OSN však stojí, že bychom měli „skoncovat s podvýživou“, přičemž ekonomové varují, že takový absolutní cíl sice působí lákavě, ale pravděpodobně je nereálně optimistický a současně neefektivní. Nemůžeme ho dosáhnout, a i kdybychom ho dosáhnout mohli, zdroje potřebné k tomu, abychom pomohli i poslednímu hladovějícímu člověku, by se daly mnohem lépe vynaložit jinde.
Stejně tak by OSN ráda skoncovala s HIV, malárií a tuberkulózou. A ačkoliv by bylo značné omezení výskytu malárie a TBC velmi přínosné, cíl v podobě jejich úplného vymýcení je pravděpodobně nereálný a zároveň neekonomický.
Na opačném konci žebříčku stojí několik veskrze nereálných cílů navržených OSN, například slib práce pro všechny. Nevíme, jak toho dosáhnout, a na určité nízké úrovni je nezaměstnanost nezbytná, abychom měli fungující trh práce, na němž mohou zaměstnavatelé najímat pracovníky. Místo toho navrhují ekonomové zaměřit se na snižování překážek zaměstnanosti, zejména zaměstnanosti žen.
Další špatné cíle zase stojí více, než kolik činí hodnota jejich přínosu. Zdvojnásobení podílu obnovitelné energie do roku 2030 zní dobře, ale je to drahý způsob, jak odbourat jen malé množství CO₂. Raději bychom se měli zaměřit na otázku, jak dostat více energie k chudým lidem, což je osvědčený způsob, jak zvýšit růst a snížit chudobu. A chceme-li snížit emise CO₂, měli bychom utlumit značné dotace fosilních paliv, které zamořují velkou část rozvojového světa a vedou k plýtvavé spotřebě a zatěžování státních rozpočtů.
Konečné rozhodování o tom, které cíle pro nadcházejících 15 let vytyčit, má podobu složité a hluboce politické diskuse, přičemž rady ekonomů nevyřeší jako mávnutím kouzelného proutku veškeré komplikace. Poskytneme-li však důkazy, co opravdu dobře funguje, a co nikoliv, zvýšíme pravděpodobnost, že nakonec budou vybrány dobré cíle – a že ty špatné budou vynechány.
Realisticky viděno může tento přístup pomoci vyřadit hrstku špatných cílů, případně jen jediný, a mohl by mít alespoň takový ohlas, aby pomohl prosadit na konečný seznam třeba jen jeden dodatečný dobrý cíl. Protože však svět pravděpodobně vynaloží na SDG částku 700 miliard dolarů, může i drobná změna znamenat přínos v hodnotě desetimiliard či stamiliard dolarů. Proto by pomoc při zužování priorit OSN tak, aby se mezi ně dostaly nejlepší cíle, mohla být nejdůležitější věcí, kterou kdokoliv z nás může v tomto desetiletí učinit.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.