KODAŇ – Dánské hlavní město Kodaň se chce stát do roku 2025 prvním CO2-neutrálním velkoměstem na světě. Jak už ovšem zjistilo mnoho dalších měst i států, navzdory dobrým úmyslům je podstatné snížení emisí CO2 obtížnější, než se zdá, a možná vyžaduje i špetku čachrování.
Ještě překvapivější je sebevědomé prohlášení kodaňských politiků, že současné snížení emisí CO2 nakonec učiní město i jeho občany bohatšími, neboť dnešní drahé investice do zelené energie se bohatě vyplatí, jakmile se zvýší ceny fosilních paliv. Jak ovšem můžeme zlepšit své vyhlídky tím, že vědomě omezíme své možnosti? Zní to spíše jako argumenty zelených aktivistů – a ti se s největší pravděpodobností mýlí.
Další překážka je spojená s větrnou energií: konkrétně s otázkou, jak zajistit, aby město fungovalo i ve chvílích, kdy nefouká vítr. Chce-li Kodaň vyřešit tento problém, musí vyvinout takovou strategii výroby elektrické energie, která jí umožní využívat v případě nutnosti energii z uhlí, a přitom v celkové bilanci neprodukovat emise.
Přestavitelé města plánují vybudovat v oblasti širší Kodaně a na mělčinách kolem ní více než 100 větrných turbín. Ty by měly dosahovat celkového výkonu 360 megawattů a dodávat do sítě tolik elektrické energie, že to přesáhne energetickou poptávku Kodaně – přebytek pak bude možné využít k vykompenzování zbývajících emisí CO2 ve městě, a to včetně emisí z milionů automobilů na jiný než elektrický pohon.
Úspěch Kodaně tedy stojí na předpokladu, že okolní oblasti nebudou o neutralitu CO2 usilovat. Celá tato hra s čísly totiž funguje jen v případě, že ostatní budou dál spalovat fosilní paliva, která dokážou v případě potřeby nahradit nevyzpytatelnou větrnou energii z Kodaně. V tomto smyslu si Kodaň přivlastňuje šanci připadat si spravedlivě.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Političtí představitelé města slibují, že tato strategie dosažení uhlíkové neutrality „vytváří celkový pozitivní ekonomický obraz a povede k ekonomickým přínosům pro Kodaňany“. Toto tvrzení přitom zakládají na očekávání, že ceny konvenčních zdrojů energie, jako jsou uhlí, ropa a zemní plyn, v nadcházejících letech porostou. Často používané zdůvodnění tohoto předpokladu – totiž že lidstvo rychle vyčerpává vzácné zdroje – se však neslučuje s událostmi v reálném světě, poněvadž inovace v posledních letech rozšířily těžitelné zásoby ropy, plynu a uhlí na nevídanou úroveň.
Vezměme si kodaňský plán větrných turbín, s převahou největší očekávaný zdroj úspor. Celkové náklady na jejich výstavbu a údržbu mají činit 919 milionů dolarů. I za předpokladu velmi vysoké uhlíkové daně činí výnos dosti nicotných 142 milionů dolarů, což znamená, že hodnota projektu – 261 milionů dolarů na úsporách – pramení převážně z 1,04 miliardy uspořené na platbách za elektřinu.
To zní sice působivě, avšak zmíněná čísla předpokládají zvýšení ceny elektřiny vyráběné z fosilních paliv o výrazných 68% do roku 2030. A Kodaň není jediná, kdo vychází z podobných předpokladů; britské ministerstvo energetiky a klimatických změn odhaduje růst cen o 51% do roku 2030.
Tyto projekce jsou pravděpodobně nereálné. Stačí se podívat na dlouhodobé cenové trendy u uhlí a plynu, jejichž spalováním se vyrábí drtivá většina elektřiny. Navzdory nedávnému zvýšení mají reálné ceny uhlí od 50. let sestupný trend.
Ve Spojených státech dokonce revoluce kolem břidlicového plynu, kterou umožnil rozvoj hydraulického štěpení („frakování“), srazila ceny na nejnižší úroveň od 70. let, kdy po ropných krizích získal zemní plyn na významu. A protože se v příštím desetiletí chystá otevírat zásoby břidlicového plynu mnoho dalších zemí, bude tento sestupný trend s největší pravděpodobností pokračovat, což pomůže cenu elektřiny ještě více snížit. Proto výzkumná společnost Aurora Energy Research nedávno předpověděla značný pokles cen elektřiny v příštích třiceti letech.
Frakovací technologie také umožnila USA otevřít rozsáhlé zásoby břidlicové ropy, takže Spojené státy předstihly Saúdskou Arábii a staly se největším světovým producentem ropy. Společnost Citigroup odhaduje, že do roku 2020 bude stát ropa pouhých 75 dolarů za barel, a bývalý šéf mezinárodních prognóz v OECD naznačuje, že by se toto číslo mohlo blížit k 50 dolarům.
Pro klimatické byrokraty ve Velké Británii i v Kodani je to nepříjemné, poněvadž to snižuje lákavost čisté energie. I kdyby totiž cena elektřiny vyráběné spalováním fosilních paliv zůstala neměnná, stanou se kodaňské větrné turbíny čistým žroutem peněz. A pokud se předpovědi společnosti Aurora ukážou jako správné, pak se kodaňský větrný projekt stane obrovským neúspěchem, jehož náklady o 50% překročí hodnotu ušetřené elektřiny.
Občané by tedy neměli umožnit politikům, aby utráceli veřejné peníze za klimatické projekty založené na vzdálených – a nespolehlivých – predikcích, a místo toho by je měli podněcovat k tomu, aby investovali tyto prostředky do výzkumu a vývoje čisté energie s cílem učinit obnovitelné zdroje natolik levnými, že na trhu překonají fosilní paliva. Iniciativy podobné té kodaňské možná znějí nádherně, ale v konečném důsledku nejsou téměř ničím více než nákladnými rozmařilými projekty.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Iran’s mass ballistic missile and drone attack on Israel last week raised anew the specter of a widening Middle East war that draws in Iran and its proxies, as well as Western countries like the United States. The urgent need to defuse tensions – starting by ending Israel’s war in Gaza and pursuing a lasting political solution to the Israeli-Palestinian conflict – is obvious, but can it be done?
The most successful development stories almost always involve major shifts in the sources of economic growth, which in turn allow economies to reinvent themselves out of necessity or by design. In China, the interplay of mounting external pressures, lagging household consumption, and falling productivity will increasingly shape China’s policy choices in the years ahead.
explains why the Chinese authorities should switch to a consumption- and productivity-led growth model.
Designing a progressive anti-violence strategy that delivers the safety for which a huge share of Latin Americans crave is perhaps the most difficult challenge facing many of the region’s governments. But it is also the most important.
urge the region’s progressives to start treating security as an essential component of social protection.
KODAŇ – Dánské hlavní město Kodaň se chce stát do roku 2025 prvním CO2-neutrálním velkoměstem na světě. Jak už ovšem zjistilo mnoho dalších měst i států, navzdory dobrým úmyslům je podstatné snížení emisí CO2 obtížnější, než se zdá, a možná vyžaduje i špetku čachrování.
Ještě překvapivější je sebevědomé prohlášení kodaňských politiků, že současné snížení emisí CO2 nakonec učiní město i jeho občany bohatšími, neboť dnešní drahé investice do zelené energie se bohatě vyplatí, jakmile se zvýší ceny fosilních paliv. Jak ovšem můžeme zlepšit své vyhlídky tím, že vědomě omezíme své možnosti? Zní to spíše jako argumenty zelených aktivistů – a ti se s největší pravděpodobností mýlí.
První překážka, na kterou Kodaň ve snaze dosáhnout nulových emisí naráží, je absence nákladově efektivních alternativ k některým zdrojům CO2, zejména k automobilům. Dánsko už dnes poskytuje nejvyšší dotace elektromobilů na světě, když je vyňalo z daně za registraci vozidla, která činí 180%. U nejpopulárnějšího elektromobilu Nissan Leaf má tato úleva hodnotu 63 000 eur (85 000 dolarů). Přesto je z 2,7 milionu automobilů registrovaných v Dánsku pouhých 1536 na elektrický pohon.
Další překážka je spojená s větrnou energií: konkrétně s otázkou, jak zajistit, aby město fungovalo i ve chvílích, kdy nefouká vítr. Chce-li Kodaň vyřešit tento problém, musí vyvinout takovou strategii výroby elektrické energie, která jí umožní využívat v případě nutnosti energii z uhlí, a přitom v celkové bilanci neprodukovat emise.
Přestavitelé města plánují vybudovat v oblasti širší Kodaně a na mělčinách kolem ní více než 100 větrných turbín. Ty by měly dosahovat celkového výkonu 360 megawattů a dodávat do sítě tolik elektrické energie, že to přesáhne energetickou poptávku Kodaně – přebytek pak bude možné využít k vykompenzování zbývajících emisí CO2 ve městě, a to včetně emisí z milionů automobilů na jiný než elektrický pohon.
Úspěch Kodaně tedy stojí na předpokladu, že okolní oblasti nebudou o neutralitu CO2 usilovat. Celá tato hra s čísly totiž funguje jen v případě, že ostatní budou dál spalovat fosilní paliva, která dokážou v případě potřeby nahradit nevyzpytatelnou větrnou energii z Kodaně. V tomto smyslu si Kodaň přivlastňuje šanci připadat si spravedlivě.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Političtí představitelé města slibují, že tato strategie dosažení uhlíkové neutrality „vytváří celkový pozitivní ekonomický obraz a povede k ekonomickým přínosům pro Kodaňany“. Toto tvrzení přitom zakládají na očekávání, že ceny konvenčních zdrojů energie, jako jsou uhlí, ropa a zemní plyn, v nadcházejících letech porostou. Často používané zdůvodnění tohoto předpokladu – totiž že lidstvo rychle vyčerpává vzácné zdroje – se však neslučuje s událostmi v reálném světě, poněvadž inovace v posledních letech rozšířily těžitelné zásoby ropy, plynu a uhlí na nevídanou úroveň.
Vezměme si kodaňský plán větrných turbín, s převahou největší očekávaný zdroj úspor. Celkové náklady na jejich výstavbu a údržbu mají činit 919 milionů dolarů. I za předpokladu velmi vysoké uhlíkové daně činí výnos dosti nicotných 142 milionů dolarů, což znamená, že hodnota projektu – 261 milionů dolarů na úsporách – pramení převážně z 1,04 miliardy uspořené na platbách za elektřinu.
To zní sice působivě, avšak zmíněná čísla předpokládají zvýšení ceny elektřiny vyráběné z fosilních paliv o výrazných 68% do roku 2030. A Kodaň není jediná, kdo vychází z podobných předpokladů; britské ministerstvo energetiky a klimatických změn odhaduje růst cen o 51% do roku 2030.
Tyto projekce jsou pravděpodobně nereálné. Stačí se podívat na dlouhodobé cenové trendy u uhlí a plynu, jejichž spalováním se vyrábí drtivá většina elektřiny. Navzdory nedávnému zvýšení mají reálné ceny uhlí od 50. let sestupný trend.
Ve Spojených státech dokonce revoluce kolem břidlicového plynu, kterou umožnil rozvoj hydraulického štěpení („frakování“), srazila ceny na nejnižší úroveň od 70. let, kdy po ropných krizích získal zemní plyn na významu. A protože se v příštím desetiletí chystá otevírat zásoby břidlicového plynu mnoho dalších zemí, bude tento sestupný trend s největší pravděpodobností pokračovat, což pomůže cenu elektřiny ještě více snížit. Proto výzkumná společnost Aurora Energy Research nedávno předpověděla značný pokles cen elektřiny v příštích třiceti letech.
Frakovací technologie také umožnila USA otevřít rozsáhlé zásoby břidlicové ropy, takže Spojené státy předstihly Saúdskou Arábii a staly se největším světovým producentem ropy. Společnost Citigroup odhaduje, že do roku 2020 bude stát ropa pouhých 75 dolarů za barel, a bývalý šéf mezinárodních prognóz v OECD naznačuje, že by se toto číslo mohlo blížit k 50 dolarům.
Pro klimatické byrokraty ve Velké Británii i v Kodani je to nepříjemné, poněvadž to snižuje lákavost čisté energie. I kdyby totiž cena elektřiny vyráběné spalováním fosilních paliv zůstala neměnná, stanou se kodaňské větrné turbíny čistým žroutem peněz. A pokud se předpovědi společnosti Aurora ukážou jako správné, pak se kodaňský větrný projekt stane obrovským neúspěchem, jehož náklady o 50% překročí hodnotu ušetřené elektřiny.
Občané by tedy neměli umožnit politikům, aby utráceli veřejné peníze za klimatické projekty založené na vzdálených – a nespolehlivých – predikcích, a místo toho by je měli podněcovat k tomu, aby investovali tyto prostředky do výzkumu a vývoje čisté energie s cílem učinit obnovitelné zdroje natolik levnými, že na trhu překonají fosilní paliva. Iniciativy podobné té kodaňské možná znějí nádherně, ale v konečném důsledku nejsou téměř ničím více než nákladnými rozmařilými projekty.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.