15

Realismus globálního optimismu

PRAHA – Kdykoli si přečtěte noviny nebo zhlédnete večerní zprávy, vzniká dojem, že to jde se světem z kopce. Pod drobnohled se dostává jeden problém za druhým. Čím více mrtvých, škod a zoufalství, tím lépe. Jedna dánská učebnice žurnalistiky hovoří jasně: „Dobře se zpravidla medializují špatné zprávy.“

Jen tu a tam se k nám dostanou povzbudivé novinky o něčem, co se zlepšuje. Když se tak stane, za radost z nich se stydíme. Ve výsledku se často domníváme, že je svět v horším stavu, než skutečně je – i když si myslíme, že naše vlastní životy se zlepšují.

Aleppo

A World Besieged

From Aleppo and North Korea to the European Commission and the Federal Reserve, the global order’s fracture points continue to deepen. Nina Khrushcheva, Stephen Roach, Nasser Saidi, and others assess the most important risks.

Vezměme si tohle: Od roku 1978 jsou američtí spotřebitelé dotazováni, zda je jejich současná finanční situace lepší nebo horší než v předchozím roce. Během posledních 25 let v průměru 38 % respondentů uvedlo, že se jim daří lépe, zatímco 32 % mínilo, že se jim daří hůř. Když ale dostali tutéž otázku ve vztahu k celé americké ekonomice, v průměru 47 % uvedlo, že se jí daří hůř, a jen 38 % si myslelo, že se jí daří líp. Víc lidí si myslí, že jejich život se zlepšuje, ale že ostatní se mají hůř, nejspíš kvůli vytrvalému příklonu novinářů ke špatným zprávám.

Tento jev se neomezuje na Spojené státy. Od roku 1977 se společnost Gallup International dotazuje lidí po celém světě, jestli věří, že se příští rok budou mít lépe než ten minulý. S vyhlídkou na rok 2014 odpovědělo téměř 50 % dotázaných, že se budou mít lépe, a jen 20 % řeklo, že se budou mít hůř. Když však byli tázáni na názor, jak se bude dařit světové ekonomice, rozložení bylo téměř vyrovnané: 32 % bylo přesvědčeno, že se jí bude dařit l��pe, a 30 %, že se jí bude dařit hůř.

Je tedy dobré poodstoupit a uvědomit si, že řada indikátorů naznačuje, že svět se zlepšuje. Nová data Světové banky ukazují, že podíl extrémně chudých lidí se za posledních 30 let snížil na méně než polovinu, ze 42 % světové populace v roce 1981 na 17 % v roce 2010. Přestože 1,2 miliardy lidí v rozvojovém světě stále žije za méně než 1,25 dolaru na den, což je problém, který rozhodně musíme řešit, míra krajní chudoby nikdy nebyla nižší. Ekonomové odhadují, že v roce 1820 žilo v krajní chudobě víc než 80 % všech lidí.

Obdobně se můžeme zamyslet nad úžasnými pokroky ve vzdělávání. Negramotnost dnes stále postihuje 20 % světové populace, ale to znamená strmý pokles oproti odhadovaným 70 % v roce 1900. Na prosperujícím Západě bylo rychlých pokroků v gramotnosti dosaženo počátkem dvacátého století. V rozvojových zemích k podobně rozsáhlým (a stále pokračujícím) pokrokům došlo v letech 1970 až 2000, přičemž největšího zlepšení dosáhla Čína.

Špatné školství vychází citelně draho. Tak například Pákistán a Jižní Korea začínaly v roce 1950 na zhruba stejné hladině vzdělanosti a příjmů. Dnes má za sebou průměrný Jihokorejec 12 let školní docházky, zatímco průměrný Pákistánec necelých šest. Jihokorejský příjem na hlavu v tomto období vzrostl 23krát, kdežto pákistánský jen třikrát.

Ekonomové se společně s Kodaňským konsenzem pokusili cenu negramotnosti zhodnotit. Odhadujeme, že kdyby v roce 1900 negramotnost neexistovala, svět by byl bohatší o 240 miliard dolarů (očištěno o inflaci), což je ekvivalent zhruba 12 % tehdejšího celosvětového HDP. Lze tedy říct, že problém negramotnosti v roce 1900 připravil svět o 12 % HDP. Dnes cena globální negramotnosti činí 7 % HDP. Do roku 2050, kdy negramotnost dosáhne asi 12 %, se její cena sníží na pouhých 3,8 % HDP.

Rovněž války s sebou nesou vysoké ekonomické a lidské náklady. Avšak přestože záběry válek, které dnes vídáme, jsou bezprostřednější a živější než kdy dřív, náš dojem, že střety jsou všudypřítomné, je mylný. Ve dvacátém století konflikty stály život 140 milionů lidí, mimo jiné 78-90 milionů během dvou světových válek.

Dobrou zprávou, o níž se často nepíše (právě proto, že je dobrá), je skutečnost, že scénáře, v nichž jsou budoucí vojenské výdaje vyšší, stejné či nižší, ukazují, že vyšší vojenské výdaje dvacátého století se proměnily ve stav, který vypadá jaká permanentní mírová dividenda. První světová válka stála asi 20 % globálního HDP a druhá světová válka téměř dvakrát tolik.

Při hodnocení ceny konfliktů ekonomové Kodaňského konsenzu odhadují skutečné náklady globálních vojenských výdajů. Zohledníme-li ale životy zmařené v bojích, odhady se zvýší zhruba o 50 %.

Podle těchto odhadů roční vojenské výdaje ve dvacátém století činily v průměru kolem 5 % HDP. Avšak od 7% vrcholu v době korejské války globální výdaje vytrvale klesají; v roce 1980 činily 3,5 % a dnes dosahují asi 1,7 %. I pesimistický výhled naznačuje zvýšení na zhruba 1,8 % do roku 2050; při optimističtějším scénáři by se vojenské výdaje mohly dále snížit, na 1,6 % HDP.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Ve světě je stále řada problémů, na což zpravodajská média dennodenně poukazují. Musíme věnovat pozornost potlačování chudoby, vykořeňování negramotnosti a podpoře míru. Je ale třeba mít také na paměti, že svět je lepším místem k životu, než si obecně myslíme.

Z angličtiny přeložil David Daduč