CANBERRA – Kompromisy jsou nedílnou součástí života. Všichni to známe ze svých soukromých rozpočtů. Abyste mohli opravit střechu, musíte se třeba spokojit s méně výstřední dovolenou. Když zvolíte lacinější víno, můžete se rozšoupnout za zákusek.
Kompromisy prostupují také politiku ochrany životního prostředí: při potlačení většího množství jedné znečišťující látky zbude například méně prostředků na řešení jiných problémů. Tak třeba uhlí je mimořádným zdrojem znečištění, jenže zajišťuje levnou a spolehlivou energii, která je motorem rozvoje. V uplynulých 30 letech Čína pozvedla 680 milionů lidí z chudoby, převážně díky využívání uhlí. Průměrný Číňan je dnes víc než třináctkrát bohatší.
Peking a řada dalších čínských metropolí současně trpí vysilujícím smogem, připomínajícím Londýn 50. let minulého století. Každoročně kvůli znečištění venkovního vzduchu zemře předčasně kolem 1,2 milionu Číňanů. Měření z Pekingu ukazuje, že přes 16 % znečištění vzduchu pochází z uhlí. Světová banka odhaduje, že celková roční cena Číny za znečištění vzduchu – založená na tom, kolik jsou Číňané podle vlastních vyjádření ochotni zaplatit za snížení rizika úmrtí – může dosahovat až 4 % HDP.
Přesto je tento čínský kompromis nesmírně prospěšný. V roce 1982 si průměrný Číňan vydělal 585 dolarů ročně; loni si vydělal 7958 dolarů. Cena ročních škod na životním prostředí přitom činí 318 dolarů na hlavu. Není tedy divu, že většina ostatních rozvojových zemí se vděčně chápe příležitosti čínský růstový model napodobit – včetně znečištění životního prostředí.
Samozřejmě že by Číňané proti znečištění vzduchu mohli dělat víc. Bylo odhadnuto, že splněním prozatímních norem Světové zdravotnické organizace (WHO) by se škody snížily na 80 dolarů na osobu. To však ztrácí na významu ve srovnání s nárůstem příjmu na hlavu o 600 dolarů v roce 2013.
Nicméně mnozí z obyvatel bohatých zemí sebevědomě prohlašují, že tento kompromis není v zájmu chudých. Spojené státy, Velká Británie a další evropské země letos oznámily, že nepodpoří mezinárodní financování uhelných elektráren v rozvojových zemích. V roce 2010 se tyto země zdržely hlasování, když Světová banka pomohla financovat uhelnou elektrárnu Medupi v Jižní Africe. Dnes by hlasovaly proti.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Medupi ale zajistí 10 % jihoafrické elektřiny a předejde nutnosti pravidelně elektřinu v různých částech sítě odpojovat. Jak vysvětlil jihoafrický ministr financí Pravin Gordhan, „abychom udrželi tempa růstu potřebná k tvorbě pracovních míst, nemáme na vybranou a musíme vybudovat nové kapacity pro výrobu elektřiny – a musíme se při tom spolehnout na to, co prozatím zůstává naším nejhojnějším a cenově nejdostupnějším zdrojem energie: uhlí“. I americká vláda přiznala, že bez uhelné elektrárny jihoafrické „hospodářské oživení utrpí a to negativně postihne elektrifikaci, tvorbu pracovních míst a sociální ukazatele.“
Ještě akutnější je energetická chudoba pro tři miliardy lidí – téměř polovinu světové populace –, kteří v interiérech spalují trus, lepenku a klestí, aby si uvařili a zahřáli se. WHO odhaduje, že zatímco znečištění venkovního vzduchu ve městech rozvojových zemí je asi desetkrát vyšší než ve městech vyspělých zemí, průměrné znečištění vzduchu v interiérech, způsobené spalováním dřeva a trusu, je vyšší stonásobně. Znečištění vzduchu v interiérech usmrtí 3,5 milionu lidí ročně, takže se jedná o nejvražednější environmentální problém.
Tři miliardy energeticky chudých lidí světa potřebují lacinou elektřinu, aby si uvařili a zahřáli se. A v předvídatelné budoucnosti se tato elektřina bude vyrábět z fosilních paliv.
Někteří ekologičtí aktivisté prosazují čistější kamna. Může jít sice o součást řešení, ale v zásadě se tím chudým lidem říká, aby ve svých domovech žili s otevřenými ohni, které o něco méně znečišťují vzduch. Studie navíc naznačují, že i výrazné snížení znečištění vzduchu, které začíná na vysokých hladinách, bude mít jen malý vliv.
Jiní tvrdí, že cestou vpřed jsou obnovitelné zdroje. Zelená energie, zejména větrná, skutečně může pomoci africkým zemím například se zajištěním elektřiny v odlehlých venkovských oblastech. Nejvíc dobra většině lidí ale přinese rozvodná soustava. Podle nedávné studie Světové banky obnovitelná energie z rozvodné sítě „bude nejlevnější volbou pro menšinu domácností v Africe, i když se zohlední pravděpodobný pokles nákladů v příštích 20 letech“. U oblíbených solárních světel vycházejí náklady na téměř dva dolary za kilowatthodinu. Při využití hydroelektráren, plynu a ropy budou náklady v hlavních populačních centrech Etiopie, Ghany a Keni nejspíš 0,16-25 USD za kWh. V Jižní Africe, kde 90 % elektřiny vzniká z uhlí, budou náklady jen 0,09 USD za kWh.
Pravda, elektřina z uhlí zapříčiní další znečištění vzduchu. Jenže znečištění pocházející z interiérů, které by s elektrifikací vymizelo, tvoří 16 % znečištění vzduchu ve vnějších prostorách. I za (nerealistického) předpokladu, že uhlí bude příčinou veškerého znečištění vzduchu na světě, bychom mohli pro každého ze tří miliard energeticky chudých lidí vyrobit z uhlí 250 kWh ročně, a přesto dospět k nižšímu znečištění vzduchu. Nadto je jednoduché a poměrně levné omezit škodliviny z uhlí o 90 % i víc pomocí čištění spalin.
Ano, svět si s globálním oteplováním musí poradit (zejména vyššími investicemi do zeleného výzkumu a vývoje a podporou levného a méně znečišťujícího břidlicového plynu). Globální oteplování však do konce století způsobí škody v hodnotě asi 1-5 % HDP, zatímco OSN očekává, že příjmy rozvojových zemí v tomto období vzrostou o 1400-1800 %.
Chudoba přitom zabíjí miliony lidí už v současnosti a její dopady na globální HDP jsou pravděpodobně o řád vyšší. Leč příliš mnoho lidí, byť se sebelepšími úmysly, odmítá připustit kompromisy nezbytné ke zlepšení života chudých.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
Current debates about Israeli policy are rife with double standards, leading to absurd decisions like Germany’s recent cancellation of a pro-Palestinian gathering. By quashing legitimate speech and assembly, an Israel-aligned establishment risks inciting precisely the kind of anti-Semitism that it wants to prevent.
worries that the double standards applied on Israel’s behalf will lead to an anti-Semitic backlash.
CANBERRA – Kompromisy jsou nedílnou součástí života. Všichni to známe ze svých soukromých rozpočtů. Abyste mohli opravit střechu, musíte se třeba spokojit s méně výstřední dovolenou. Když zvolíte lacinější víno, můžete se rozšoupnout za zákusek.
Kompromisy prostupují také politiku ochrany životního prostředí: při potlačení většího množství jedné znečišťující látky zbude například méně prostředků na řešení jiných problémů. Tak třeba uhlí je mimořádným zdrojem znečištění, jenže zajišťuje levnou a spolehlivou energii, která je motorem rozvoje. V uplynulých 30 letech Čína pozvedla 680 milionů lidí z chudoby, převážně díky využívání uhlí. Průměrný Číňan je dnes víc než třináctkrát bohatší.
Peking a řada dalších čínských metropolí současně trpí vysilujícím smogem, připomínajícím Londýn 50. let minulého století. Každoročně kvůli znečištění venkovního vzduchu zemře předčasně kolem 1,2 milionu Číňanů. Měření z Pekingu ukazuje, že přes 16 % znečištění vzduchu pochází z uhlí. Světová banka odhaduje, že celková roční cena Číny za znečištění vzduchu – založená na tom, kolik jsou Číňané podle vlastních vyjádření ochotni zaplatit za snížení rizika úmrtí – může dosahovat až 4 % HDP.
Přesto je tento čínský kompromis nesmírně prospěšný. V roce 1982 si průměrný Číňan vydělal 585 dolarů ročně; loni si vydělal 7958 dolarů. Cena ročních škod na životním prostředí přitom činí 318 dolarů na hlavu. Není tedy divu, že většina ostatních rozvojových zemí se vděčně chápe příležitosti čínský růstový model napodobit – včetně znečištění životního prostředí.
Samozřejmě že by Číňané proti znečištění vzduchu mohli dělat víc. Bylo odhadnuto, že splněním prozatímních norem Světové zdravotnické organizace (WHO) by se škody snížily na 80 dolarů na osobu. To však ztrácí na významu ve srovnání s nárůstem příjmu na hlavu o 600 dolarů v roce 2013.
Nicméně mnozí z obyvatel bohatých zemí sebevědomě prohlašují, že tento kompromis není v zájmu chudých. Spojené státy, Velká Británie a další evropské země letos oznámily, že nepodpoří mezinárodní financování uhelných elektráren v rozvojových zemích. V roce 2010 se tyto země zdržely hlasování, když Světová banka pomohla financovat uhelnou elektrárnu Medupi v Jižní Africe. Dnes by hlasovaly proti.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Medupi ale zajistí 10 % jihoafrické elektřiny a předejde nutnosti pravidelně elektřinu v různých částech sítě odpojovat. Jak vysvětlil jihoafrický ministr financí Pravin Gordhan, „abychom udrželi tempa růstu potřebná k tvorbě pracovních míst, nemáme na vybranou a musíme vybudovat nové kapacity pro výrobu elektřiny – a musíme se při tom spolehnout na to, co prozatím zůstává naším nejhojnějším a cenově nejdostupnějším zdrojem energie: uhlí“. I americká vláda přiznala, že bez uhelné elektrárny jihoafrické „hospodářské oživení utrpí a to negativně postihne elektrifikaci, tvorbu pracovních míst a sociální ukazatele.“
Ještě akutnější je energetická chudoba pro tři miliardy lidí – téměř polovinu světové populace –, kteří v interiérech spalují trus, lepenku a klestí, aby si uvařili a zahřáli se. WHO odhaduje, že zatímco znečištění venkovního vzduchu ve městech rozvojových zemí je asi desetkrát vyšší než ve městech vyspělých zemí, průměrné znečištění vzduchu v interiérech, způsobené spalováním dřeva a trusu, je vyšší stonásobně. Znečištění vzduchu v interiérech usmrtí 3,5 milionu lidí ročně, takže se jedná o nejvražednější environmentální problém.
Tři miliardy energeticky chudých lidí světa potřebují lacinou elektřinu, aby si uvařili a zahřáli se. A v předvídatelné budoucnosti se tato elektřina bude vyrábět z fosilních paliv.
Někteří ekologičtí aktivisté prosazují čistější kamna. Může jít sice o součást řešení, ale v zásadě se tím chudým lidem říká, aby ve svých domovech žili s otevřenými ohni, které o něco méně znečišťují vzduch. Studie navíc naznačují, že i výrazné snížení znečištění vzduchu, které začíná na vysokých hladinách, bude mít jen malý vliv.
Jiní tvrdí, že cestou vpřed jsou obnovitelné zdroje. Zelená energie, zejména větrná, skutečně může pomoci africkým zemím například se zajištěním elektřiny v odlehlých venkovských oblastech. Nejvíc dobra většině lidí ale přinese rozvodná soustava. Podle nedávné studie Světové banky obnovitelná energie z rozvodné sítě „bude nejlevnější volbou pro menšinu domácností v Africe, i když se zohlední pravděpodobný pokles nákladů v příštích 20 letech“. U oblíbených solárních světel vycházejí náklady na téměř dva dolary za kilowatthodinu. Při využití hydroelektráren, plynu a ropy budou náklady v hlavních populačních centrech Etiopie, Ghany a Keni nejspíš 0,16-25 USD za kWh. V Jižní Africe, kde 90 % elektřiny vzniká z uhlí, budou náklady jen 0,09 USD za kWh.
Pravda, elektřina z uhlí zapříčiní další znečištění vzduchu. Jenže znečištění pocházející z interiérů, které by s elektrifikací vymizelo, tvoří 16 % znečištění vzduchu ve vnějších prostorách. I za (nerealistického) předpokladu, že uhlí bude příčinou veškerého znečištění vzduchu na světě, bychom mohli pro každého ze tří miliard energeticky chudých lidí vyrobit z uhlí 250 kWh ročně, a přesto dospět k nižšímu znečištění vzduchu. Nadto je jednoduché a poměrně levné omezit škodliviny z uhlí o 90 % i víc pomocí čištění spalin.
Pro mnohé odpůrce uhlí je hlavním tématem globální oteplování. Podle vedoucí OSN pro klima Christiany Figueres si rozvoj poháněný uhlím žádá „nepřijatelně vysokou cenu na zdravotním stavu lidí a životního prostředí“. Tvrdí, že musíme zavřít 75 % uhelných elektráren na planetě, včetně všech jihoafrických, protože vypouštějí příliš mnoho CO2. James Hansen, klimatický poradce Ala Gorea, prohlašuje, že dovolíme-li rozvojovým zemím „vystoupat na úroveň vyspělého světa, planeta bude na odpis“.
Ano, svět si s globálním oteplováním musí poradit (zejména vyššími investicemi do zeleného výzkumu a vývoje a podporou levného a méně znečišťujícího břidlicového plynu). Globální oteplování však do konce století způsobí škody v hodnotě asi 1-5 % HDP, zatímco OSN očekává, že příjmy rozvojových zemí v tomto období vzrostou o 1400-1800 %.
Chudoba přitom zabíjí miliony lidí už v současnosti a její dopady na globální HDP jsou pravděpodobně o řád vyšší. Leč příliš mnoho lidí, byť se sebelepšími úmysly, odmítá připustit kompromisy nezbytné ke zlepšení života chudých.
Z angličtiny přeložil David Daduč