0

Báječný starý svět biotechnologií

Lidé skeptičtí k zemědělským biotechnologiím je napadají jako neprověřené, netestované, nepřirozené a nekontrolovatelné. Nemůže být nic vzdálenějšího pravdě. Platí opak - biotechnologie ani genetické inženýrství nejsou novinky a jak spotřebitelé, tak vlády a průmysl mají s oběma odedávna nemalé a kladné zkušenosti.

Rané biotechnologie - využití biologických systémů v technických nebo průmyslových postupech - pocházejí z doby kolem roku 6000 před Kristem, kdy Babylóňané používali během kvašení při výrobě alkoholických nápojů zvláštních mikroorganismů. Počátky genetického inženýrství lze určit okamžikem, kdy člověk pochopil, že zvířata a plodiny lze vybírat a křížit tak, aby se posilovaly žádoucí vlastnosti. Dávní biologové a zemědělci prováděli selekci podle požadovaných rysů, čímž bez hlubšího pochopení podstaty docilovali změn v genetickém materiálu organismů.

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

Řečeno jinak, ,,příroda" nám nedala hrozny bez jadérek ani tangelo (hybrid mandarinky a grapefruitu) či plísním odolné jahody: dali nám je zemědělci a šlechtitelé rostlin. Během uplynulého půlstoletí se díky lepšímu pochopení genetiky na molekulární úrovni prohloubila důmyslnost genetického zkvalitňování organismů všeho druhu.

Odpůrci biotechnologií opakovaně zveřejňují strašidelná varování před přenosem ,,zlotřilých genů" mezi modifikovanou plodinou a divoce rostoucími (nebo domestikovanými) rostlinami příbuznými. Jde ovšem, ačkoliv riskujeme směšování metafor, o kachnu.

Tok genů je všudypřítomný. Všechny plodiny mají někde své příbuzné, a pěstují-li se takové dvě populace blízko sebe, k jistému toku genů běžně dochází. Samozásobitelští zemědělci mohou dokonce o tok genů z divoce rostoucích příbuzných rostlin na pěstované plodiny usilovat, aby udrželi širokou genetickou bázi odrůd, které vysévají ze semene získaného z dřívější úrody. K tomuto typu toku genů samozřejmě nedochází, jestliže zemědělci kupují osivo od jeho výrobců; avšak je stále možný tok genů v opačném směru, kdy se geny z kulturních plodin dostávají do divoce žijících příbuzných rostlin.

Nejpravděpodobnější je to tehdy, když geny plodiny přinášejí příjemci selektivní výhodu, což je při sestřihu genů vzácné, neboť přidaný gen obvykle pro příjemce znamená přirozenou ne výhodu. Nejhorším scénářem by byl přenos genů z upravených rostlin se zvýšenou odolností vůči určitým herbicidům. Jakmile se gen přenese na divoce rostoucí příbuzné rostliny, začne působit silný selektivní tlak na jeho udržení, pokud je daný herbicid využíván, což ztíží kontrolu nad divoce rostoucími plevelovitými příbuznými rostlinami. Ovšem ani tento scénář nepřináší žádný problém pro ekologickou či potravinovou bezpečnost. Vždyť kdyby používání jednoho herbicidu ztratilo účinnost, zemědělci jednoduše začnou využívat jiný.

Přenos genů je pro zemědělce odvěkou záležitostí. Pěstujíce stovky plodin, z nichž prakticky všechny byly geneticky zdokonaleny, praktici ,,konvenčního" zemědělství v Severní Americe se vší pečlivostí vyvinuli postupy, jež na polích brání nežádoucímu pylovému křížení - tehdy, je-li toho zapotřebí z komerčních důvodů.

Dobrým příkladem je kanola - geneticky zdokonalené řepkové semeno vyvinuté kanadskými šlechtiteli rostlin před padesáti lety. Původní řepkové semeno bylo při požití škodlivé kvůli vysokému obsahu kyseliny erukové. Jakmile konvenční šlechtění rostliny vyústilo ve vytvoření variant řepkového semene s nízkými koncentracemi kyseliny erukové, kanolový olej se v Kanadě stal olejem s nejvyšší spotřebou. Ale vysokoerukový řepkový olej se stále využívá jako mazadlo a změkčovadlo. Je tedy potřeba na polích i poté pečlivě oddělovat rostliny s vysokoerukovými řepkovými semeny od rostlin s nízkoerukovými semeny. Kanadští farmáři a zpracovatelé tento úkol plní běžně a bez potíží.

Tato využití konvenčních biotechnologií či genetického inženýrství představují monumentální vědecký, technologický, obchodní a humanitární úspěch. Tyto techniky ale byly poměrně málo propracované a nedávno je obohatily - a v mnoha případech nahradily - ,,nové biotechnologie", soubor postupů umožňujících genetické modifikace na molekulární úrovni. Prototypem těchto technik, rozličně nazývaných sestřih genů nebo genetická modifikace (,,GM"), je ve srovnání s minulostí přesnější, lépe pochopená a předvídatelnější metoda upravování genetického materiálu.

Věrohodná analýza genetických technologií, vypracovaná roku 1989 Národní vědeckou radou USA, shrnula vědecký konsenzus takto: ,,U klasických postupů genového přenosu může docházet k transferu různého počtu genů, přičemž tento počet závisí na mechanismu přenosu; jejich přesný počet a rysy, které se přenesou, je ovšem těžké předvídat a ne vždy dokážeme předpovědět [rysy], které budou výsledkem. U organismů modifikovaných molekulárními metodami jsme při předvídání [jejich rysů] v lepší, ne-li dokonalé pozici."

Žádoucím ,,produktem" sestřihu genů může být buď samotný vytvořený organismus - bakterie se schopností čistit ropné skvrny, oslabený virus použitý při očkování nebo papája odolná vůči virům -, nebo biosyntetický produkt buněk, například lidský inzulín vytvářený bakterií nebo olej získávaný ze semen.

Fake news or real views Learn More

Genově sestříhané rostliny se už několik let pěstují po celém světě, a to na více než 40 milionech hektarů ročně. Více než dvě třetiny potravin zpracovaných v USA obsahují přísady získané z genově sestříhaných organismů. Nedošlo dosud k jediné potíži, jež by vyústila v poškození konkrétního člověka nebo ekosystému. Jak teorie, tak praxe tedy potvrzují mimořádnou předvídatelnost a bezpečnost technologie genového sestřihu a jejích produktů.

Nové techniky genového sestřihu nám přinesly mnoho nových výzkumných nástrojů a komerčních výrobků a začaly měnit způsoby, jimiž provádíme biologické výzkumy, a rozšiřovat možnosti, jež se nabízejí zemědělcům, potravinářům, lékařům a spotřebitelům. Jsou ovšem pouhým rozšířením či vylepšením těch způsobů genetické modifikace, jež éru ,,nových biotechnologií" předcházely. Vítejte tedy v báječném starém světě biotechnologií.