KODAŇ – Evropská unie je silně závislá na zahraniční ropě. Na každých 100 litrů spotřebovaných v EU se 90 litrů doveze. Domácí produkce ropy přitom strmě klesá, během posledního desetiletí o víc než 50 %. Pokud EU neotočí kormidlem a nezvýší produkci alternativních energií – včetně biopaliv, což je možnost, již EU dlouho zanedbává –, bude do roku 2030 z cizích zdrojů pocházet zhruba 95 % její ropy.
Současný stav věcí zůstává Achillovou patou EU, protože s sebou přináší závislost na dovozu z nestabilních, autoritářských režimů. V roce 2014 členské státy EU utratily za zahraniční ropu ohromujících 271 miliard eur – což je víc než úhrn HDP Bulharska, Maďarska, Slovenska a Slovinska. Zhruba polovina těchto peněz putovala do Ruska, na Střední východ a do severní Afriky.
Nejenže je tedy EU vystavena poryvům globální nabídky, ale také přispívá k podpoře autoritativních vlád a upevňuje moc nepřátelských režimů, což omezuje její vlastní schopnost zajišťovat účinné, koordinované reakce na hrozby a provokace. Dobrým příkladem jsou strasti EU ve snaze vytvořit soudržné politické a ekonomické strategie, jimiž se vypořádá s výzvami, jež představuje ruský vpád na Ukrajinu a inferno na Blízkém východě.
Nedávné rozhodnutí Velké Británie posílit výdaje na obranu poukazuje na rostoucí povědomí, že k prosazení evropské bezpečnosti a suverenity bude nezbytný silný vojenský potenciál. Dokud ale přetrvá závislost na zahraniční ropě, EU zůstane mnohem slabší, než by musela být. Navržený plynovod Nord Stream II, který by do Německa přiváděl ještě víc plynu z Ruska, situaci nejspíš ještě zhorší.
Evropská energetická bezpečnost zřejmě v nadcházejících měsících získá na významu, neboť rok 2016 se rýsuje jako další turbulentní rok v mezinárodní politice. Letos rovněž pravděpodobně dojde k dovršení energetické unie EU, založené k zajištění bezpečných dodávek cenově dostupné a klimaticky přívětivé energie. Závislost Evropy na cizí ropě byla bohužel ponechána mimo diskusi. Evropská komise musí stanovit jasný směr, mají-li členské státy EU rozvíjet alternativní zdroje energie.
Jistou úlohu při snižování energetické zranitelnosti EU mohou jistě hrát obnovitelné energie z větru a slunce. Takové zdroje už dnes pomáhají snižovat závislost na uhlí a plynu při výrobě elektřiny. Co se však týče výroby energie z ropy, především v automobilech, bude pravděpodobně trvat roky, než větrná a solární energie dokážou nabídnout životaschopné alternativy.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
EU by si měla vzít příklad z dění na druhém břehu Atlantiku, kde země pracují na snižování své závislosti na cizí ropě. Spojené státy například vytvořily pobídky pro investice do alternativních paliv. USA jsou světově největším producentem bioetanolu, který – společně s produkcí břidličného plynu – přispěl k úbytku importu zahraniční ropy přinejmenším o 25 % a zároveň snižuje emise oxidu uhličitého a vytváří domácí pracovní místa.
Přesvědčivý vzor představuje také Brazílie, která na snižování své závislosti na energii z dovozu pracuje už od ropných krizí 70. let minulého století. Dnes je Brazílie čistým vývozcem ropy a druhým největším světovým producentem bioetanolu, který nahradil víc než čtvrtinu benzinu, jejž země kdysi spotřebovala.
Značné části politické diskuse obklopující biopaliva v EU bohužel vévodí zastaralé argumenty, které je spojují s rostoucími cenami potravin. Odpůrci trvají na tom, že v automobilech by se neměly spalovat potraviny. Dnes se však vyspělá biopaliva nezakládají na potravinách, nýbrž na odpadech z průmyslu, zemědělství a soukromých domácností. Slovy Josého Graziana da Silvy, generálního ředitele Organizace OSN pro výživu a zemědělství, biopaliva „mohou být účinným prostředkem ke zvýšení potravinové bezpečnosti“. Při správném provedení by jejich rozvoj mohl znamenat „víc paliv, víc potravin a větší prosperitu pro všechny“.
Technologie biopaliv zabije čtyři mouchy jednou ranou: zlepší energetickou bezpečnost, opětovně využije odpady, sníží emise skleníkových plynů a vytvoří lokální pracovní místa (často na venkově). Nahrazení dovážené ropy tuzemskou energií je proto jedním z nejdůležitějších a nejdalekosáhlejších odkazů, jejž mohou Evropě zítřka zanechat současní Evropané.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
Current debates about Israeli policy are rife with double standards, leading to absurd decisions like Germany’s recent cancellation of a pro-Palestinian gathering. By quashing legitimate speech and assembly, an Israel-aligned establishment risks inciting precisely the kind of anti-Semitism that it wants to prevent.
worries that the double standards applied on Israel’s behalf will lead to an anti-Semitic backlash.
KODAŇ – Evropská unie je silně závislá na zahraniční ropě. Na každých 100 litrů spotřebovaných v EU se 90 litrů doveze. Domácí produkce ropy přitom strmě klesá, během posledního desetiletí o víc než 50 %. Pokud EU neotočí kormidlem a nezvýší produkci alternativních energií – včetně biopaliv, což je možnost, již EU dlouho zanedbává –, bude do roku 2030 z cizích zdrojů pocházet zhruba 95 % její ropy.
Současný stav věcí zůstává Achillovou patou EU, protože s sebou přináší závislost na dovozu z nestabilních, autoritářských režimů. V roce 2014 členské státy EU utratily za zahraniční ropu ohromujících 271 miliard eur – což je víc než úhrn HDP Bulharska, Maďarska, Slovenska a Slovinska. Zhruba polovina těchto peněz putovala do Ruska, na Střední východ a do severní Afriky.
Nejenže je tedy EU vystavena poryvům globální nabídky, ale také přispívá k podpoře autoritativních vlád a upevňuje moc nepřátelských režimů, což omezuje její vlastní schopnost zajišťovat účinné, koordinované reakce na hrozby a provokace. Dobrým příkladem jsou strasti EU ve snaze vytvořit soudržné politické a ekonomické strategie, jimiž se vypořádá s výzvami, jež představuje ruský vpád na Ukrajinu a inferno na Blízkém východě.
Nedávné rozhodnutí Velké Británie posílit výdaje na obranu poukazuje na rostoucí povědomí, že k prosazení evropské bezpečnosti a suverenity bude nezbytný silný vojenský potenciál. Dokud ale přetrvá závislost na zahraniční ropě, EU zůstane mnohem slabší, než by musela být. Navržený plynovod Nord Stream II, který by do Německa přiváděl ještě víc plynu z Ruska, situaci nejspíš ještě zhorší.
Evropská energetická bezpečnost zřejmě v nadcházejících měsících získá na významu, neboť rok 2016 se rýsuje jako další turbulentní rok v mezinárodní politice. Letos rovněž pravděpodobně dojde k dovršení energetické unie EU, založené k zajištění bezpečných dodávek cenově dostupné a klimaticky přívětivé energie. Závislost Evropy na cizí ropě byla bohužel ponechána mimo diskusi. Evropská komise musí stanovit jasný směr, mají-li členské státy EU rozvíjet alternativní zdroje energie.
Jistou úlohu při snižování energetické zranitelnosti EU mohou jistě hrát obnovitelné energie z větru a slunce. Takové zdroje už dnes pomáhají snižovat závislost na uhlí a plynu při výrobě elektřiny. Co se však týče výroby energie z ropy, především v automobilech, bude pravděpodobně trvat roky, než větrná a solární energie dokážou nabídnout životaschopné alternativy.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
EU by si měla vzít příklad z dění na druhém břehu Atlantiku, kde země pracují na snižování své závislosti na cizí ropě. Spojené státy například vytvořily pobídky pro investice do alternativních paliv. USA jsou světově největším producentem bioetanolu, který – společně s produkcí břidličného plynu – přispěl k úbytku importu zahraniční ropy přinejmenším o 25 % a zároveň snižuje emise oxidu uhličitého a vytváří domácí pracovní místa.
Přesvědčivý vzor představuje také Brazílie, která na snižování své závislosti na energii z dovozu pracuje už od ropných krizí 70. let minulého století. Dnes je Brazílie čistým vývozcem ropy a druhým největším světovým producentem bioetanolu, který nahradil víc než čtvrtinu benzinu, jejž země kdysi spotřebovala.
Značné části politické diskuse obklopující biopaliva v EU bohužel vévodí zastaralé argumenty, které je spojují s rostoucími cenami potravin. Odpůrci trvají na tom, že v automobilech by se neměly spalovat potraviny. Dnes se však vyspělá biopaliva nezakládají na potravinách, nýbrž na odpadech z průmyslu, zemědělství a soukromých domácností. Slovy Josého Graziana da Silvy, generálního ředitele Organizace OSN pro výživu a zemědělství, biopaliva „mohou být účinným prostředkem ke zvýšení potravinové bezpečnosti“. Při správném provedení by jejich rozvoj mohl znamenat „víc paliv, víc potravin a větší prosperitu pro všechny“.
Technologie biopaliv zabije čtyři mouchy jednou ranou: zlepší energetickou bezpečnost, opětovně využije odpady, sníží emise skleníkových plynů a vytvoří lokální pracovní místa (často na venkově). Nahrazení dovážené ropy tuzemskou energií je proto jedním z nejdůležitějších a nejdalekosáhlejších odkazů, jejž mohou Evropě zítřka zanechat současní Evropané.
Z angličtiny přeložil David Daduč