0

Bin Ládinův duch

LONDÝN – Smrt Usámy bin Ládina v pákistánském úkrytu je jako odstranění nádoru z muslimského světa. Bude však zapotřebí agresivní návazná léčba, aby zbývající buňky al-Káidy nemetastázovaly tím, že si získají další stoupence, kteří věří v násilí jako v prostředek „očištění“ a posílení islámu.

Naštěstí přichází bin Ládinova smrt právě ve chvíli, kdy se velká část islámského světa křečovitě svíjí v léčbě, kterou vyžaduje i bin Ládinova forma fanatismu: tedy během „arabského jara“ nesoucího se ve znamení požadavků na posílení role demokracie (a absence požadavků, tedy alespoň dosud, na právě ten typ islámské vlády, který se al-Káida snažila zavést).

Mohou však nově se rodící demokracie, které se momentálně budují v Egyptě a Tunisku a o něž se usiluje v Bahrajnu, Libyi, Sýrii, Jemenu i jinde, zahnat hrozby představované islámskými extremisty? A především: mohou porazit salafijsko-wahhábistické myšlení, z něhož Usáma bin Ládin a jemu podobní dlouho vycházeli a které je dosud vyznávanou a chráněnou ideologií v Saúdské Arábii?

Faktem zůstává, že už před americkou operací na zabití bin Ládina coby symbolické hlavy al-Káidy se vznikajícím demokratickým revolucím v arabském světě podařilo za pouhých pár krátkých měsíců učinit pro marginalizaci a oslabení bin Ládinova teroristického hnutí v islámském světě stejně mnoho, jako válka s terorismem učinila za deset let. Ať už bude jejich konečný výsledek jakýkoliv, odhalily tyto revoluce filozofii a chování bin Ládina a jeho stoupenců jako nejen nelegitimní a nelidské, ale i jako neschopné dosáhnout lepších podmínek pro obyčejné muslimy.