61

Daň na roboty?

ATÉNY – Ken si dobře vydělává provozováním kombajnu pro farmáře Luka. Plat Kena generuje daň z příjmu a platby sociálního pojištění, což pomáhá financovat vládní programy na podporu méně šťastných členů společnosti. Bohužel, Luke se chystá nahradit Kena Nexusem – robotem, co dokáže kombajn provozovat déle, bezpečněji, v jakémkoliv počasí a bez pauz na oběd, dovolené či nemocenské.

Bill Gates si myslí, že by měl i Nexus platit daň z příjmu – za účelem zmírnění nerovnosti a kompenzace sociálních nákladů spojených s efektem automatizace. Případně by měl zaplatit pořádnou daň Luke za to, že nahradil Kena robotem. A tato “daň za robota“ by měla poté být využita na financování něčeho jako je všeobecný základní příjem (VZP). Gatesův návrh, jedna z mnoha variant VZP, nám umožňuje spatřit fascinující aspekty kapitalismu a lidské nátury, kterou bohatá společnost příliš dlouho opomíjela.

Celá pointa automatizace je, že Nexus, na rozdíl od Kena, nebude nikdy vyjednávat s Lukem nad pracovní smlouvou. Nebude mít totiž žádný příjem. Jediný způsob, jak simulovat v případě Nexuse daň z příjmu, je použít Kenův poslední roční příjem jako referenční a z platu Luka vyjmout daň z příjmu a srážky za sociální pojištění rovnající se tomu, co zaplatil Ken.

S tímto přístupem jsou tři problémy. Za prvé, zatímco Kenův příjem by se s časem měnil za předpokladu, že by nedostal vyhazov, tak referenční plat se změnit nemůže, pouze nahodile a způsobem, který zvolí daňový úřad navzdory businessu. Daňový úřad by se s Lukem hádal o nemožných odhadech o potenciálním růstu či poklesu Kenova platu, vše za předpokladu, že by byl stále zaměstnán.

Za druhé, příchod roboticky ovládaných strojů, které předtím nikdy neřídil člověk znamená, že by neexistoval žádný předchozí příjem, který by mohl být považován za referenční pro výpočet daně, kterou by tito roboti museli platit.

No a za třetí, je filozoficky náročné obhájit vynucování na Lukovi daň z “příjmu“ za Nexuse a ne za kombajn, který Nexus řídí. Koneckonců, jsou to oboje stroje a kombajn zastal mnohem více lidské práce než Nexus. Jediné obhajitelné odůvodnění pro to, aby se na ně pohlíželo rozdílně, je větší autonomie Nexuse.

Ale do jaké míry je Nexus opravdu autonomní způsobem, jakým kombajn není? Jakkoliv může být Nexus pokročilý, dá se o něm jako o autonomním smýšlet jedině a pouze když si rozvine vědomí, ať už spontánně, nebo s pomocí jeho stvořitelů.

Jedině pokud Nexus (stejně jako replikanti Nexus-6 ve filmu Blade Runner z roku 1982) dosáhne této změny, tak si “on“ vyslouží “právo“ na to, aby se o něm smýšlelo jako o něčem jiném, než je kombajn, který řídí. Potom dá ale lidstvo vzniknout novému druhu a novému hnutí za občanská práva (ke kterému bych se s radostí přidal), které bude požadovat svobodu pro Nexuse a stejná práva, jako má Ken – včetně platu, benefitů a volebního práva.

Za předpokladu, že roboti nemohou být přinuceni k platbě daně z příjmu, aniž by došlo k vytvoření nového potenciálního konfliktu mezi daňovým úřadem a businessem (společně s daňovou arbitráží a korupcí), co takhle zdanit Nexus v momentě prodeje Lukovi? To by jistě bylo možné: stát by vybral jednorázovou daň od Luka v momentě, kdy nahradí Kena Nexusem.

Gates tuto druhou nejlepší alternativu podporuje před “platbou“ daně z příjmu roboty. Myslí se, že zpomalení automatizace a vytvoření daňových překážek jakožto protiváhy efektu rozvoje technologií, je – celkově vzato – smysluplná politika.

Jednorázová daň na roboty by však vedla pouze k tomu, že by výrobci robotů zakomponovali umělou inteligenci do jiných strojů. Nexus by se stal součástí kombajnu, což by znemožnilo zdanit robotickou součástku separátně od hloupých součástek, které mají na starosti sklizeň.

Buď by se z daně na roboty upustilo, nebo by měla být zobecněna v rámci daně z prodeje kapitálového zboží. Ale představme si pobouření proti dani na veškeré kapitálové zboží: Běda těm, kdo by snížili domácí produktivitu a konkurenceschopnost!

Od doby vzniku průmyslového kapitalismu jsme opravdu špatní v odlišování majetku a kapitálu a tím pádem i mezi bohatstvím, rentou a zisky. Proto je tak obtížné navrhnout daň z bohatství. Koncepční problém odlišení Nexuse od kombajnu, který “on“ řídí, by znemožnil nalezení shody nad tím, jak by měla fungovat daň na roboty.

Proč ale život v kapitalismu ještě více komplikovat? K dani na roboty existuje alternativa, která se snadno implementuje a je jednoduše obhajitelná: univerzální základní dividenda (UBD), která je financovaná z výnosu ze všeho kapitálu.

Představme si, že pevná část první veřejné nabídky akcií (IPOs) jde do veřejného fondu, který obratem generuje příjem, že kterého se platí UBD. Společnost se stane v podstatě akcionářem každé korporace a dividendy jsou rovnoměrně rozloženy mezi všechny občany.

Celá společnost by začala sdílet profit z toho, do jaké míry by automatizace zlepšila produktivitu a korporátní ziskovost. Žádná nová daň, žádné komplikace v daňových zákonech a žádný efekt na existující financování sociálního státu. Čím více zisku a jeho automatické redistribuce prostřednictvím UBD navýší příjmy, tím více peněz se uvolní pro sociální aspekt státu. Společně se silnějšími pracovními právy a slušným životním minimem by získal ideál sdílené prosperity novou chuť do života.

První dvě průmyslové revoluce byly založené na strojích, které navrhli velcí vynálezci ve velebených továrnách a nakoupili prohnaní podnikatelé, kteří se dožadovali majetkových práv nad proudem příjmů, který generovaly “jejich“ stroje. Dnešní technologickou revoluci provází větší socializace produkovaného kapitálu. Praktickou reakcí by byla socializace majetkových práv před velkým tokem příjmu, který nyní kapitál generuje.

Ve zkratce, zapomeňme na danění Nexu nebo Luka. Pojďme namísto toho vložit část podílu na Lukově farmě do veřejného fondu, který poté zajistí univerzální platbu všem. Navíc musíme přijmout legislativní opatření s cílem zlepšit platy a podmínky všech lidí v zaměstnání, zatímco naše daně poskytnou Kenovi dávky v nezaměstnanosti, garantovanou placenou práci v jeho společnosti, případně rekvalifikaci.