0

Turecký problém s horkými penězi

NEW YORK – Pokračující finanční volatilita v rozvíjejících se ekonomikách přiživuje debatu o otázce, zda by se takzvaná „křehká pětka“ – Brazílie, Indie, Indonésie, Jihoafrická republika a Turecko – měla pokládat za oběť měnové politiky rozvinutých zemí, nebo za oběť vlastní přehnané integrace do globálních finančních trhů. Odpověď na tuto otázku vyžaduje prozkoumání různých reakcí těchto zemí na měnovou expanzi – a různých úrovní rizika, jež tyto reakce vytvořily.

Všechny státy „křehké pětky“ – jejichž příslušnost k této skupině je založená na existenci fiskálního deficitu v kombinaci s deficitem běžného účtu, takže jsou obzvláště zranitelné vůči volatilitě kapitálových toků – sice po vypuknutí globální finanční krize přijaly nějaká makroobezřetnostní opatření, avšak výsledný mix těchto politik a jejich výsledků se u nich podstatně liší. Zatímco Brazílie, Indie a Indonésie reagovaly na prudký příliv kapitálu novými regulacemi kapitálového účtu, Jihoafrická republika a Turecko umožnily kapitálu volně proudit přes hranice.

Zaměřme se na reakci Turecka, kterou charakterizuje neochvějné lpění na otevřenosti kapitálového účtu. Ačkoliv největší pozornost v poslední době poutá politický vývoj v zemi, současná turecká krize má kořeny v ekonomických slabinách, které se odrážejí v klesající důvěře investorů a prudkém znehodnocování turecké liry. Tato nestabilita vyvolala obavy z nákazy dalších rozvíjejících se trhů, přičemž Jihoafrická republika je kvůli otevřenosti kapitálového účtu obzvláště zranitelná.

Namísto omezování kapitálového toku začaly turecké měnové orgány v listopadu 2010 snižovat sazby overnight půjček, aby redukovaly ziskovost devizových spekulací typu carry trade (nákupů aktiv v zahraniční měně s cílem využít vyšší úrokové sazby). Úřady doufaly, že dlouhodobější kapitálové toky budou financovat prohlubující se deficit běžného účtu, jenž v té době přesahoval 8% HDP, což zmírní riziko náhlého zastavení vnějšího financování.