1

Propagandistické lži o centrálních bankách

Nezávislá centrální banka zaměřená výhradně na stabilitu cen se stala ústředním motivem mantry o ,,hospodářské reformě". Obdobně jako jiná politická úsloví se i tohle opakuje natolik často, že se mu začalo věřit. Avšak chrabrá tvrzení, ač třeba z úst představitelů centrálních bank, nemůžou nahradit výzkum a analýzu.

Výzkum naznačuje, že když se centrální banky na inflaci zaměřují, jsou v řízení inflace úspěšnější. Zvládnutí inflace ale není účelem samo o sobě: jde pouze o prostředek dosahování rychlejšího a stabilnějšího růstu s nižší nezaměstnaností.

Právě to jsou skutečné proměnné, na kterých záleží, a existuje jen málo důkazů o tom, že by si v těchto zásadních ohledech vedly lépe ty nezávislé centrální banky, které se zaměřují výhradně na stabilitu cen. George Akerlof, který obdržel Nobelovu cenu zároveň se mnou v roce 2001, a jeho kolegové přinesli vážné důkazy o tom, že existuje optimální míra inflace, a to vyšší než nulová. Bezohledná snaha o prosazování stability cen tedy poškozuje hospodářský růst a prosperitu. Nedávné výzkumy dokonce zpochybňují to, zda zaměřování se na stabilitu cen zmírňuje kompromis mezi inflací a nezaměstnaností.

Zaměření na inflaci může mít smysl v zemích s dlouhou inflační historií, ovšem nikoliv v ostatních zemích, například v Japonsku. Americká centrální banka, Federální rezervní úřad, má mandát nejen k zajišťování stability cen, ale také k podpoře růstu a plné zaměstnanosti. V USA existuje široký konsenzus, že úzce vymezený mandát, jaký má třeba Evropská centrální banka, není vhodný. Dnes evropský růst slábne, protože ECB nedokáže kvůli svému jednosměrnému zacílení na inflaci podpořit hospodářské zotavení.