0

Pohled za obzory tažení proti uhlíku

KODAŇ – Značná část debaty nad změnou klimatu se v jádru věnuje jediné otázce, vyvolávající spory a rozčilení: Jak velké by měly být redukce uhlíkových emisí?

Kvůli této úzké zaměřenosti je debata nekonstruktivní. Zabránit globálnímu oteplování chtějí všichni a skutečná otázka zní: Jak toho lze dosáhnout co nejlépe? Měli bychom být otevření dalším způsobům jak oteplování zastavit – třeba snižováním uhlíkových emisí v budoucnu a ne teď anebo omezováním emisí jiných skleníkových plynů. Globální oteplování způsobí závažné problémy, takže úbytky uhlíku nabízejí značné přínosy. Potlačování uhlíkových emisí však vyžaduje snížení základní spotřeby energie, o niž se opírá moderní společnost, a vyjde tudíž také značně draho.

Význačný ekonom klimatu profesor Richard Tol z Hamburské univerzity provedl analýzu přínosů a nákladů potlačování uhlíku nyní a v budoucnu. Snižovat emise časně bude stát 17,8 bilionu dolarů, kdežto později to vyjde jen na 2 biliony dolarů. Přesto budoucí snížení koncentrací CO2 – a tudíž teploty – bude v roce 2100 větší . Omezovat emise dnes je mnohem nákladnější, protože existuje jen málo alternativ k fosilním palivům a jsou drahé. Za své peníze jednoduše nepořídíme tolik jako tehdy, až budou zelené energetické zdroje nákladově efektivnější.

Tol ohromujícím způsobem dokládá, že rozmáchlé sliby okamžitých drastických redukcí uhlíku – připomínající výzvy některých politiků a lobbistů ke snížení o 80 % do poloviny století – jsou neuvěřitelně drahým způsobem jak vykonat velmi málo dobra. Všechny akademické modely ukazují, že bude-li vůbec možné srazit vzestup celosvětové teploty na 2oC, jak přislíbila Evropská unie a skupina G8, vyšlo by to do konce století na fenomenálních 12,9% HDP. To by bylo totéž jako uvalit na každého obyvatele až do konce století každoroční náklad ve výši přesahující 4000 dolarů. Újma, jíž bychom tím předešli, by však pravděpodobně byla v hodnotě jen 700 dolarů na obyvatele.