0

Jak překonat porevoluční rozčarování

U všech revolucí se nakonec euforie změní v rozčarování. V revolučním vzmachu, v atmosféře solidarity a obětavosti jsou lidé náchylní si myslet, že jakmile bude jejich vítězství dovršeno, nastane ráj na Zemi. Žádný ráj však samozřejmě nepřijde a výsledkem je přirozeně zklamání. Zdá se, že to je i případ dnešní Ukrajiny, jejíž lid se více než rok po úspěšné „oranžové revoluci“ připravuje zvolit nový parlament.

Porevoluční rozčarování, zejména po revolucích proti komunismu – a v případě Ukrajiny po revoluci proti postkomunismu –, má psychologické kořeny. Nové poměry přinesly pro většinu lidí nové úkoly. Dříve o všem rozhodoval stát a mnozí lidé, hlavně střední a starší generace, si na to bezděky zvykli a svoboda je teď pro ně určitou zátěží, protože znamená nepřetržité rozhodování.

Nejednou jsem tento psychologický jev přirovnal k vlastnímu postvězeňskému stavu: člověk se ve vězení léta těší na svobodu, a když je konečně propuštěn, zjistí, že se musí stále o něčem rozhodovat. Každou minutu je před ním několik alternativ, začíná ho z toho bolet hlava a někdy se podvědomě chce vrátit do vězení.

Tato deprese je pravděpodobně zákonitá. V celospolečenském měřítku se však s dorůstáním nových generací překoná. Patnáct let po rozpadu Sovětského svazu přichází okamžik nové katarze a „oranžová revoluce“ na Ukrajině byla její součástí.