Jak překonat porevoluční rozčarování

U všech revolucí se nakonec euforie změní v rozčarování. V revolučním vzmachu, v atmosféře solidarity a obětavosti jsou lidé náchylní si myslet, že jakmile bude jejich vítězství dovršeno, nastane ráj na Zemi. Žádný ráj však samozřejmě nepřijde a výsledkem je přirozeně zklamání. Zdá se, že to je i případ dnešní Ukrajiny, jejíž lid se více než rok po úspěšné „oranžové revoluci“ připravuje zvolit nový parlament.

Porevoluční rozčarování, zejména po revolucích proti komunismu – a v případě Ukrajiny po revoluci proti postkomunismu –, má psychologické kořeny. Nové poměry přinesly pro většinu lidí nové úkoly. Dříve o všem rozhodoval stát a mnozí lidé, hlavně střední a starší generace, si na to bezděky zvykli a svoboda je teď pro ně určitou zátěží, protože znamená nepřetržité rozhodování.

Nejednou jsem tento psychologický jev přirovnal k vlastnímu postvězeňskému stavu: člověk se ve vězení léta těší na svobodu, a když je konečně propuštěn, zjistí, že se musí stále o něčem rozhodovat. Každou minutu je před ním několik alternativ, začíná ho z toho bolet hlava a někdy se podvědomě chce vrátit do vězení.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

or

Register for FREE to access two premium articles per month.

Register

https://prosyn.org/CGjdfcQcs