0

Nespoléhejme na symboly

Argentinská krize vře už dlouhou dobu. Země je vlastně v krizi už tak dlouho, že nejde o to, jestli, nýbrž kdy vzkypí.

Původ argentinské krize hledejme v rozhodnutích z roku 1991, v pokusech o zastavení prudké inflace, která přišla se smrtelnou agónií tamní vojenské junty. V tom roce přijal Domingo Cavallo, který už zastával úřad ministra financí, značně symbolické rozhodnutí stanovit hodnotu argentinského pesa vůči dolaru pevným směnným kurzem. A své rozhodnutí vykonal rovněž značně symbolicky: jedno peso dostalo hodnotu jednoho amerického dolaru.

Se symboly to Cavallo uměl. Nové, ,,tvrdé`` peso znamenalo konec dlouhého období inflace, doby, kdy země opět ukázala, že není schopna regulovat svůj rozpočet, měnu, inflaci ani směnný kurz. Byl to začátek nové éry, kdy se odpovědná a moderní Argentina disciplinovaně otevřela Spojeným státům a celému světu. Jenže jak už učili Řekové, vyslyší-li bohové naše přání či splní-li je do posledního puntíku, dokáží nás jimi i zničit. Je beze všech pochybností, že argentinská měnová reforma stála u zrodu dnešní krize.

Důvod je nasnadě: Argentina nejsou Spojené státy a peso není dolar. Argentina je malou ekonomikou na jižní polokouli, Spojené státy jsou diverzifikovanou ekonomikou severní hemisféry. Argentina vyváží skot a suroviny, Amerika vyváží technologie a služby. Argentina obchoduje s Brazílií, Amerika s Japonskem. Argentina musí o kapitál bojovat, Amerika jej láká ze všech koutů světa. Je zločinem proti logice, aby tyto země měly stejný směnný kurz. A byl to také zločin proti Argentině.