Majitelé domů po celém světě na ceny nemovitostí v podstatě sázejí. Jejich rizika jsou dnes často vysoká kvůli bublinám v „pozlátkových městech“, jako jsou Londýn, Paříž, Madrid, Řím, Istanbul, Moskva, Šanghaj, Chang-čou, Sydney, Melbourne, Vancouver, Los Angeles, Las Vegas, Boston, New York, Washington a Miami. Tyto bubliny se mohou i nadále zvětšovat, anebo mohou prasknout a ponechat mnoho majitelů domů po uši v dluzích.
Riziko pro ceny domů po prasknutí bubliny je reálné a značné. V posledním cyklu propadu reálných cen nemovitostí poklesly reálné (o inflaci očištěné) ceny domů o 46% v případě Londýna v letech 1988-95, o 41% v případě Los Angeles v letech 1989-1997, o 43% v případě Paříže v letech 1991-98, o 67% v případě Moskvy v letech 1993-97 a o 38% v případě Šanghaje v letech 1995-1999. Všechny tyto poklesy se nakonec obrátily a všechny tyto trhy zaznamenaly v nedávné době boom. To však ještě nezaručuje, že se budoucí poklesy setkají s podobným výsledkem. Právě naopak: budoucí reálná hodnota našich domovů je od základu nejistá.
Většina majitelů domů nesází jen tak pro radost. Nemovitosti kupují prostě proto, že je potřebují. Protože však nedělají nic, aby svůj majetek ochránili před cenovými riziky, stávají se bezděčně hazardními hráči. Faktem je, že ve většině zemí nedělají investoři do nemovitostí pro svou ochranu nic – kromě prodeje svých domů –, protože se ani nic dělat nedá. Trh s deriváty nemovitostí, který může pomoci tato rizika vyrovnávat, se teprve začíná vytvářet.
Majitelé domů po celém světě na ceny nemovitostí v podstatě sázejí. Jejich rizika jsou dnes často vysoká kvůli bublinám v „pozlátkových městech“, jako jsou Londýn, Paříž, Madrid, Řím, Istanbul, Moskva, Šanghaj, Chang-čou, Sydney, Melbourne, Vancouver, Los Angeles, Las Vegas, Boston, New York, Washington a Miami. Tyto bubliny se mohou i nadále zvětšovat, anebo mohou prasknout a ponechat mnoho majitelů domů po uši v dluzích.
Riziko pro ceny domů po prasknutí bubliny je reálné a značné. V posledním cyklu propadu reálných cen nemovitostí poklesly reálné (o inflaci očištěné) ceny domů o 46% v případě Londýna v letech 1988-95, o 41% v případě Los Angeles v letech 1989-1997, o 43% v případě Paříže v letech 1991-98, o 67% v případě Moskvy v letech 1993-97 a o 38% v případě Šanghaje v letech 1995-1999. Všechny tyto poklesy se nakonec obrátily a všechny tyto trhy zaznamenaly v nedávné době boom. To však ještě nezaručuje, že se budoucí poklesy setkají s podobným výsledkem. Právě naopak: budoucí reálná hodnota našich domovů je od základu nejistá.
Většina majitelů domů nesází jen tak pro radost. Nemovitosti kupují prostě proto, že je potřebují. Protože však nedělají nic, aby svůj majetek ochránili před cenovými riziky, stávají se bezděčně hazardními hráči. Faktem je, že ve většině zemí nedělají investoři do nemovitostí pro svou ochranu nic – kromě prodeje svých domů –, protože se ani nic dělat nedá. Trh s deriváty nemovitostí, který může pomoci tato rizika vyrovnávat, se teprve začíná vytvářet.