18

Nejlepší způsoby pro boj s extrémní chudobou

KODAŇ – V roce 1950 vydělávali ročně obyvatelé Jižní Korey a Pákistánu zhruba stejně. Dnes jsou obě země sotva porovnatelné. Příjem per capita Jižní Korey se od té doby zvýšil 23 krát, zatímco ten Pákistánu pouze třikrát.

Jedna z nejdůležitějších otázek, které dnes svět čelí, je jak pomoci více světově nejchudším zemím napodobit úspěch Jižní Korey. Lepší ekonomické výsledky znamenají posílení celé populace o lepší zdraví, více vzdělání, delší život a menší zranitelnost z výzev jako jsou přírodní katastrofy.  

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

V jádru je mnoho ze 169 rozvojových cílů, které OSN navrhlo pro příštích 15 let, o redukci chudoby. Ale ne všechny cíle jsou rovnocenně dobré. Copenhagen Consensus Center, jehož jsem ředitelem, se nedávno dotázal 60 týmů ekonomů, aby zhodnotili prospěch a náklady těchto navrhovaných cílů, které v září efektivně nahradí Rozvojové Cíle Tisíciletí.

Jeden z nejméně potřebných cílů se na první pohled zdá chvályhodný: zaměstnanost pro všechny. Bohužel, jde o sen, ne cíl. Ekonomika nějakou nezaměstnanost potřebuje, aby tak umožnila zaměstnancům změnu práce a mnoho vlád se již soustředí na tvorbu pracovních míst. Výzkumy ukazují, že politici a zájmové skupiny by využili cíl plné zaměstnanosti k podpoře protekcionistických, drahých opatření, která by pro některé vytvořila skvělé pracovní příležitosti, ale mnohé by uvrhla do šedé ekonomiky. Ve výsledku by to tedy pravděpodobně způsobilo více škod než užitku a rozhodně to není cesta ke snížení extrémní chudoby.  

Zhruba 14.5% světové populace, jinak řečeno asi miliarda lidí, žije za méně než 1,25 dolaru na den. Proč tedy jednoduše neukončit extrémní chudobu převodem dostatku zdrojů této miliardě lidí, abychom je dostali alespoň na 1,26 dolaru za den? Nejchudší by tak byli schopni lépe nasytit a vzdělat své děti a stát se zdravějšími.

Mimo finančních nákladů by však nastaly také obří administrativní překážky, spolu s korupcí a nedostatky některých institucí. Když tyto faktory zvážíme v poměru k benefitům a vyjádříme penězi, tak by každý dolar hotovostního převodu investovaný do ukončení extrémní chudoby generoval zhruba 5 dolarů sociální hodnoty. To vůbec není špatná návratnost, nicméně existuje mnoho lepších způsobů jak pomoci. 

Jednou z možností je ztrojnásobit rozšíření širokopásmového pokrytí v rozvojových zemích. To by poskytlo malým podnikatelům, jako jsou farmáři či rybáři informace o trhu, což by jim umožnilo prodávat zboží za nejvyšší cenu – čímž by se zlepšila produktivita, zvýšila efektivita a vytvořila nová pracovní místa. Náš výzkum ukazuje, že souhrnné benefity by odpovídaly 17 dolarů na jeden investovaný dolar – to z toho dělá velmi dobrý rozvojový cíl.

Ještě lepší intervence se soustředí na migraci. Více než 200 milionů lidí dnes pracuje mimo jejich domovinu. Tím, jak bohaté země stárnou, potřebují více pracovníků. A zároveň, lidé z rozvojových zemí jsou produktivnější v rozvinuté zemi. Uvolňování omezení na migraci by dovolilo mladým lidem z rozvojových zemí rozšířit skomírající pracovní sílu v průmyslově vyspělých zemích – and vygenerovat tak daně, které by zaplatily péči o seniory.

Taková migrace by byla dobrá i pro rozvinuté země, protože migranti domů zasílají platby. V souhrnu by každý dolar vynaložený na zvýšenou migraci vygeneroval více než 45 dolarů sociálního přínosu – teoreticky i více než 300 dolarů. Ačkoliv by v politickém klimatu dneška bylo asi obtížné dosáhnout vyšší migrace, stojí za to ukázat, jak efektivně by to pomohlo nejchudším lidem.

Rozvojovým cílem, který by měl na globální prosperitu největší dopad, je dokončení rozvojové agendy z Dohá. Snížení obchodních bariér by znamenalo, že by se všechny země mohly soustředit na to, co jim jde nejlépe, díky čemuž by se měli všichni lépe. Volný obchod by také zrychlil ekonomický růst a to díky zvýšeným inovacím a výměně znalostí. Spoléhání se na obchodování na globálním trhu bylo jedním z hlavních důvodů, díky kterým se Jižní Korea vyvinula takovým tempem a v podstatě za posledních 65 let vymýtila chudobu.

Ekonomické modely indikují, že úspěch kola z Dohá by do roku 2030 učinil globální ekonomiku o 11 trilionů dolarů bohatší, kdy by většina výhod přišla z rozvojových zemí. V průměru by každý člověk v rozvojové zemi za rok vydělával o 1000 dolarů více. Počet lidí žijících v extrémní chudobě by klesl o 160 milionů. Za každý vynaložený dolar, který by šel především západním farmářům, aby neblokovali současná vyjednávání, by se vrátilo více než 2000 dolarů, což by tuto formu volného obchodu učinilo fenomenální investicí.

Každý z těchto návrhů – plná zaměstnanost, převod peněz, rozšíření širokopásmového pokrytí, volnější migrace a nižší obchodní bariéry – je pokryt alespoň jedním ze 169 rozvojových cílů OSN. A v tom je problém.

Fake news or real views Learn More

Snažit se realizovat najednou 169 rozdílných věcí by bylo lehkomyslné. Znamenalo by to vynaložení příliš velkého množství času a prostředků na priority s nízkou návratností, místo zaměření se na cíle, které slibují největší vliv na nejchudší obyvatele světa. Náš výzkum ukazuje, že existuje 19 jedinečných cílů, které – jako třeba volný obchod – by měly mít nad jinými prioritu.

Konečné rozhodnutí o tom, které cíle se stanou globální politikou, ovlivní tok trilionů dolarů v průběhu dalších 15 let. Až se v září sejdou v New Yorku světoví lídři, musí se soustředit na ty nejrozumnější cesty k posílení globální prosperity. Tím by pomohli většině zemí vydat se stejnou cestou, jako Jižní Korea a vymanit tak jejich obyvatele z chudoby.