Fiat se zmítá v krizi, italští univerzitní rektoři hromadně rezignovali a soudci přišli na zahajovací schůzi soudního roku s výtisky ústavy v rukou, aby varovali vládu:
Itálie dnes působí nestabilním a zanedbaným dojmem, jakým působila Británie, když před dvaceti čtyřmi lety převzala moc Margaret Thatcherová.
Silvio Berlusconi při svém návratu k moci slíbil chrabré thatcheristické reformy, které uvedou věci do pořádku.
Ferdinando Targetti tvrdí, že reforem bylo málo, byly nevýrazné a zaměřovaly se především na Berlusconiho vlastní zájmy.
Itálie je ve stavu hospodářského úpadku. Podíl jejího exportu na světových trzích se snižuje. Na seznamu ,,nejkonkurenčnějších zemí," který sestavuje Světové ekonomické fórum, se Itálie propadla během jednoho roku z 26. na 39. místo. Nezaměstnanost je vyšší, než je průměr v EU (9% oproti 7,6% ). Inflace je v porovnání s Francií a Německem téměř dvojnásobná, ačkoli všechny tři země používají euro. Poměr zadlužení k HDP (110%) dosahuje bezmála dvojnásobku evropského průměru a nadále se zvyšuje. Krize ve Fiatu může vést k tomu, že země přijde o svůj poslední velký průmyslový podnik schopný soutěžit na mezinárodních trzích.
V reakci na tuto situaci italský prezident vyzval podnikatelské vrstvy, aby napomohli zvýšení konkurenceschopnosti země. Odbory by se měly vrátit k politice, kterou přijaly během úspěšného boje proti inflaci v devadesátých letech. Stát musí zlepšit veřejné služby, posílit vzdělávací systém a vyčlenit více prostředků na vývoj a výzkum. Je třeba, aby vláda reformovala sociální péči a penzijní systém.
Fiat se zmítá v krizi, italští univerzitní rektoři hromadně rezignovali a soudci přišli na zahajovací schůzi soudního roku s výtisky ústavy v rukou, aby varovali vládu: Itálie dnes působí nestabilním a zanedbaným dojmem, jakým působila Británie, když před dvaceti čtyřmi lety převzala moc Margaret Thatcherová. Silvio Berlusconi při svém návratu k moci slíbil chrabré thatcheristické reformy, které uvedou věci do pořádku. Ferdinando Targetti tvrdí, že reforem bylo málo, byly nevýrazné a zaměřovaly se především na Berlusconiho vlastní zájmy.
Itálie je ve stavu hospodářského úpadku. Podíl jejího exportu na světových trzích se snižuje. Na seznamu ,,nejkonkurenčnějších zemí," který sestavuje Světové ekonomické fórum, se Itálie propadla během jednoho roku z 26. na 39. místo. Nezaměstnanost je vyšší, než je průměr v EU (9% oproti 7,6% ). Inflace je v porovnání s Francií a Německem téměř dvojnásobná, ačkoli všechny tři země používají euro. Poměr zadlužení k HDP (110%) dosahuje bezmála dvojnásobku evropského průměru a nadále se zvyšuje. Krize ve Fiatu může vést k tomu, že země přijde o svůj poslední velký průmyslový podnik schopný soutěžit na mezinárodních trzích.
V reakci na tuto situaci italský prezident vyzval podnikatelské vrstvy, aby napomohli zvýšení konkurenceschopnosti země. Odbory by se měly vrátit k politice, kterou přijaly během úspěšného boje proti inflaci v devadesátých letech. Stát musí zlepšit veřejné služby, posílit vzdělávací systém a vyčlenit více prostředků na vývoj a výzkum. Je třeba, aby vláda reformovala sociální péči a penzijní systém.