Berlusconi, Heider a postfašismus

Znepokojuje-li mne volební vítězství Silvia Berlusconiho v Itálii, mám k tomu dobrý důvod. Vláda Maďarska je totiž spolu s bavorskou „provinční“ vládou nejsilnějším zahraničním podporovatelem hnutí Jörga Haidera. Vláda Viktora Orbána se kromě jiných provinění pokouší omezovat pravomoci parlamentu, trestat opoziční místní úřady a ve spolku s beztvarými intelektuály tvoří novou státní ideologii.

Fenomén, kterému říkám „postfašismus“, není výsadou jen střední Evropy, jak se zrovna ukázalo v Itálii. V dnešním novém světě globálního kapitalismu si postfašismus hledá živnou půdu snadno. Postfašismus – bez führera, bez vlády jedné strany, bez SS – obrací trend osvícenství a snaží se občanství ztotožňovat s lidským údělem. Osvícenství položilo rovnítko mezi občanství a lidskou důstojnost a vztáhlo tuto rovnici na všechny společenské třídy, profese, pohlaví, rasy a vyznání. Stát se stal zástupcem všech. Občanství nabylo univerzálnosti a stalo se zárukou faktické rovnosti politických předpokladů.

Fašismus první poloviny 20. století zasadil tomuto uspořádání zničující ránu. Přestože byl kontrarevoluční, nebyl konzervativní: nechtěl totiž vzkřísit moc aristokracie. Podařilo se mu ale vyvrátit myšlenku univerzálního občanství, podle níž stát zastupuje a ochraňuje každého, kdo žije na jeho území. Ve fašistickém zřízení nejvyšší moc naopak rozhoduje o tom, kdo patří do občanské společnosti a kdo ne.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/K9IZdxT/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.