0

Ožebračování světové ekonomiky

CHICAGO – Globální kapitál je v pohybu. Zatímco extrémně nízké úrokové sazby v průmyslových zemích nutí kapitál po celém světě slídit po vyšších výnosech, řada centrálních bank na rozvíjejících se trzích provádí rozsáhlé intervence, kupuje přílivy zahraničního kapitálu a reexportuje je, aby předešla zhodnocování svých měn. Jinde zavádějí kapitálová omezení toho či onoho střihu. V posledních týdnech se Japonsko stalo první velkou průmyslovou ekonomikou, která intervenuje přímo na měnových trzích.

Proč nikdo nestojí o kapitálové přílivy? Jaké intervenční politiky jsou legitimní a jaké nikoliv? A kde všechny tyto zásahy skončí, budou-li s nezmenšenou silou pokračovat?

Ta část kapitálových přílivů, která se opětovně neexportuje, tvoří čisté kapitálové přílivy. Ty financují domácí útraty za zahraniční zboží. Jeden z důvodů, proč se státům přílivy kapitálu nelíbí, tkví tudíž v tom, že v jejich důsledku „prosakuje“ za hranice větší část domácí poptávky. Ostatně vzhledem k tomu, že kapitálové přílivy způsobují zhodnocování domácího směnného kurzu, povzbuzují další útraty za zahraniční zboží, neboť domácí výrobci ztrácejí konkurenční schopnost.

Dalším důvodem, proč země nemají přílivy zahraničního kapitálu v oblibě, je to, že může jít o „horké“ peníze, které nadšeně přicházejí, když jsou úrokové sazby v zahraničí nízké a místní ceny aktiv rostou, ale rychle odcházejí při prvním náznaku problémů, nebo když doma opět svitnou příležitosti. Kolísavé kapitálové toky vyvolávají v cílové zemi volatilitu, takže vzestupy a propady jsou výraznější, než by jinak byly.